Co takhle naklonovat si psa?

Kam ten svět spěje, spráskla by rukama má babička. A pak že se nedá za peníze koupit všechno. Dokonce i nový čtyřnohý miláček, který by tomu starému jako z oka vypadl. Budeme se jednou klonovat navzájem?

Paní McKinneyová z Kalifornie utrpěla ohromnou ztrátu. Její pitbulteriér Booger odešel do věčných psích lovišť a ona si myslela, že život bez jejího nejmilovanějšího pejsánka tak ztratil smysl.

Avšak naštěstí pro její přecitlivělou duši jsou na této planetě také výjimečné vědecké týmy se zdravým podnikatelským duchem, jako třeba jihokorejská klonovací firmička RNL Bio, specializovaná na klonování psů. Kalifornská panička tedy nemeškala, ufikla psí mrtvolce ucho a hupsnula do letadla směr Korea, kde jí jejího zesnulého čtyřnohého druha ochotně, za symbolickou úplatu 53 tisíc dolarů, naklonovali. Dali si záležet, paní McKinneyová si kvalitku pochvaluje a její radost je pětinásobná, neboť pečlivý korejský tým jí za její prachy nadělil pitbultíků hned pět. Sichr je sichr. Stala se tak první, kdo si nechal psa naklonovat pro komerční účely.

„Je to pro mě zázrak, zase se můžu smát a znovu cítit, že jsem naživu!“ Paní McKinneyová si určitě cvrnkla do konfekce, když pět dokonale stejných štěňat uviděla. Jak je asi pojmenuje? Booger One, Booger Two…? No, necháme se překvapit.

To, že je duše extrémně přecitlivělá, dokázala paní McKinneyová již v minulosti. Média vyšťourala, že je to tatáž McKinneyová, která před jednatřiceti lety unesla mladého mormonského misionáře, uvázala si ho pouty k posteli a několikráte si na něm zaskákala. Se stejnou náruživostí, jako tehdy k chudákovi mormonovi, se teď možná tulí ke svým pěti fungl novým Boogerům.

Ale zpět k úvaze mé babičky. Kam ten svět spěje? Za prachy se půjde dát koupit opravdu všechno. Jednou třeba i nový lidský život. Že se lidi klonovat nesmějí? Že je to fikce typu filmu The Island, kde si pracháči nechávali klonovat své kopie, jako rezervoáry nových orgánů? A co kdyby se na fakturu za naklonování přidalo o nulu víc. Nebo hned o dvě. To už by stálo za hřích. Třeba pro nějakého šikovného vědce někde v zapadlé laboratoři kdesi na východě, třeba v zemi, kde na demokratické zákony zvysoka kašlou…

Pár žhavých čekatelů by tu už bylo. Tak například rozkládající se Michael Jackson. Prodá svůj ranč, sebere své ucho a vyrazí směr dálný východ. Možná si ten boltec nebude muset ani řezat, neboť mu po cestě letadlem při turbulencích odpadne sám. Jen nevíme, jestli z dílny klonovacího mistra vyjde Jackson černý, nebo už v upravené bílé podobě.

blogger #1195 © jan boettinger.