Co chce ONA?

Zašli jsme na sklenku vína. Sebevědomě (i když s trochou lítosti v hlase) mi vyprávěla, jak se do ní ten Béďa asi zamiloval, a ona mu řekla, že ho bere pouze jako kamaráda, a on na to, že to bude respektovat, a že mu to tak stačí, hlavně, že se budou pořád vídat, ale ona věděla, že mu to stačit nebude a jednoho dne s tím bude muset udělat krátký proces…

Pak mi ještě pověděla o dalším neúspěšném nápadníkovi, kterému taky musela říct ne. A důvod neúspěchu? Pořád to samé - když to tam není, tak to tam prostě není, to raději bude sama, než aby zkoušela něco napůl. Čerstvá třicítka, s velkýma krásnýma očima, plnými rty i výstřihem. Usměvavá, přátelská, koketní, pozitivní, hýřící vtipem i sebevědomím. A uspokojující se svým vibrátorem - když s nikým nechodí, tak s nikým ani nespí, svěřila se mi. A není v tom na tomto světě sama – hledající svého prince, se kterým by to bylo stoprocentní, aby jí to zase nezlomilo srdce, jako minulé léto, z čehož se potom vyhrabávala půl roku… Není se co divit, že vybírá. Má na to! Ale čas jí běží. Ona však tikot hodin nevnímá. Jako by úmyslně přetáhla perko. Strojek se rozsypal na kolečka a ona teď neohroženě proplouvá zástupy nevýrazných nápadníků, porobených jejím kouzlem nezávislosti a mučených jejím nehraným nezájmem o všechny, kromě svého vysněného prince. Prince? Chlapa šarmantního, alespoň trochu pohledného, s charismatem. A rozhodně inteligentního! Sebevědomého, ale

ne samolibého. Milého a vtipného. Chlapského, ale ne zanedbaného. Muže, který o sebe aspoň trochu pečuje a hygiena mu není cizí. Nestříhá si nehty na podlahu v koupelně. A nenechává mokrý ručník zmuchlaný na okraji vany. A používá deodorant. Stříhá si chlupy v nose. A po holení vždycky pořádně umyje umyvadlo. A umí se oblékat. A čistí si boty. Prostě o sebe dbá, ale žádný fintil to není. Rozhodně ne metrosexuál - jen žádná přiblblá kopie Leoše Mareše! Taky žádný pecivál. Trochu sportovec, trochu dobrodruh. Ochotný stoupnout na inlajny nebo vyrazit na horáku na třicetikilometrovou vyjížďku. Akční, vždycky s pohotovým a nenudným plánem na víkend. Vždycky s nějakým tipem na romantický penziónek někde na Křivoklátsku nebo v Jižních Čechách. Po večeři procházka na čerstvém vzduchu, potom milování ve voňavé posteli, na nočním stolku svíčka a nedopitá láhev vychlazeného pozdního sběru… Žádný milionář být nemusí. Ale dobře zajištěný, to určitě. Musí se umět sám o sebe postarat. Vydělat dost pro sebe i potencionální rodinu. Ale ne workholik, který by myslel jen na práci. A rozhodně nesmí být škrt. Vždycky, nebo alespoň

většinou by měl zaplatit útratu v restauraci. To prostě k pozvání patří. Takže gentleman. Nikdy nezapomene výročí. Taktní. Pozorný. Ale jen k ní, ostatních žen si nevšímá. Má oči jen pro ni. Takže věrný. Upřímně věrný. Tělem i duší. A skvělý milenec. Ale přitom na sexu nezávislý. Na sexu se prostě vztah stavět nedá! Je to o důvěře. A o ochotě najít kompromis, tak aby se dal strávit zbytek života po jeho boku a bylo to to největší dobrodružství světa. K tomu samozřejmě patří rodina. A nejlépe ve vlastním bydlení. Takže hypotéka. A potom svatba a děti. Nejlépe dvě. A on dokonalý otec. Ochotný přiškrtit své koníčky a omezit své kamarády. Schopný vytáhnout děti na výlet, když ona bude o víkendu dodělávat prezentaci pro klienta na pondělí nebo si bude chtít vyrazit s kamarádkou do divadla. A nebude mít problém přiložit v domácnosti ruku k dílu. Někdy uvaří nebo vypere. Ale žádný podpantoflák! Prostě chlap chlap – schopný dotáhnout kapající kohoutek, vyměnit ulomený splachovač na záchodě nebo vymalovat… …no prostě to musí být ON! Za pár dní mi volala, že už to s tím Béďou musela ukončit natvrdo. Dělal jí žárlivé výstupy, vyčítal jí, že má i jiné kamarády. Nazval ji bezcitnou mrchou. Pak se omlouval a znovu se doprošoval a chtěl se s ní opět sejít. Jo jo, holt ještě nepochopil, že když to tam není, tak to tam prostě není. blogger #1195 © jan boettinger