Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

Povídka: Heligón

Když se seznámili, uchvátil ji rafinovaně skrytou něžností. To, jakým způsobem hladil její struny, jak jeho ruce samozřejmě běhaly po klávesách a přisvojovaly si tu zcela přirozeně komplikovanou a nepředstíranou lehkost.

Výbušná ryzí horlivost, se kterou se dělil o svoje mnohovrstevnaté nekonečno uvnitř. Připomínal útroby nádherné, ale pichlavé růže. Spolu byli houslový i basový klíč. Černé a bílé klávesy, piáno, kytara a texty ukryté do písní. Byli disharmonická harmonie. Notové osnovy plné veselých, hlasitých, ale i tichých, teskně smutných taktů přetékajících notami. Byly tu i takty, kde převládaly dlouhé pomlky, takty s vysokými tóny i dunivými basy, které střídal klid a dokonalá souhra. Dohromady to dávalo hlubší smysl. Nebyla to prvoplánová čtverylka, ale komplikovaná kvalitní nevtíravá hudba spojující mnoho zdánlivě nekompatibilních hudebních stylů.

A pak si náhle zničehonic pořídil heligón. Nechápala… Proč takový okázalý lesklý nepěkně znějící robustní nástroj. Vždyť ani neladil s ničím, co předtím dělali…

„A zahraješ si se mnou ještě někdy?“ Zeptal se jí jakoby nic… Jakoby ona a heligón mohly jen tak existovat paralelně vedle sebe. 

Urazila se. „To tedy nevím… dokud hraješ na heligón, tak si spolu nemáme, co říct. Nikdy jsem nebyla na dechovku a ten zbytečně hlasitý nástroj, ze kterého tečou sliny do plivátka, celého tě obtočí a dusí, mi prostě, promiň, nesedí. Možná ještě tak trubka, flétna… nebo varhany kdyby to byly. Ale heligón? Kam jsi dal oči? A sluch… ten především.“

„Ale mně se líbí. Přijde mi, že zní docela hezky. Podívej se, poslechni si… Dej mi šanci ukázat ti, jak pěkně hraje.“ Nadechl se a přiložil tu věc k ústům a vyloudil zvuk.

Otřásla se odporem… „Copak jsi nic nepochopil? Jsi to ještě vůbec ty? Ty a já jsme byli jedineční. V našem světě. Odhadli jsme i beze slov další společnou skladbu, a když jsme měli chvíli, skládali jsme sami. Tančili jsme, měli volné ruce a milovali tu hru. Nemůžeš sem přitáhnout tohle monstrum a tvářit se, že je všechno jako předtím a já se s tím mám prostě srovnat…. Heligón?!"

Naštval se. „A ty máš patent na pravdu? Kdo ti ho dal? Kdo ti dal právo rozhodovat co a jak mám vidět a vnímat? Neměla bys mít radost, že jsem šťastnej, že jdu svou vlastní cestou? Měl jsem pocit, že o to ti vždycky šlo. Podpořit mě v čemkoliv, co dělám, a co si vyberu. Neměl by tohle pravý přítel umět?“

„Nevím… Možná. Ale přátelství je podle mě i v tom, když druhého varuješ, protože to tak cítíš a to bez ohledu na to, co ti to způsobí a jakou vlnu nevole to vyvolá. Nebudu ti lhát. To, že tě mám ráda, neznamená přece, že musím schvalovat všechny tvoje kroky, souhlasit se vším a kývat se přiblble do rytmu, který mi nesedí. Na to mám hudbu i tebe příliš ráda. Když mi něco neladí, řeknu to. Jsem už taková. A možná jsi na to už zapomněl, ale i já si kdysi chtěla zahrát jednu skladbu na to prťavé podivné uhozené kazoo s příšerným zvukem a řekla ti o tom, a tys taky hned instinktivně věděl, že je to špatně a dal jsi mi to najevo. A to pěkně nevybíravým způsobem. Já ale vzala tvou upřímnost jako dar a měl jsi pravdu, jsem zpětně za tvou radu vděčná. Vím, žes to se mnou myslel dobře. To přátelé dělají.“

„Hm… ale prostě….… teď chci hrát na tenhle heligón. A pokud to nejsi schopná přijmout, tak tě už nepotřebuju. Závidíš mi, nepřeješ mi to! Vypadni. Teď hned! Budu tvořit zcela novou hudbu… s tímhle pěkňoučkým novým naducaným heligónkem. Ťuťuňu…“

„Jak jako… vypadni? Půjdu sama… Pro mě a heligón tu fakt není místo. Rve mi to uši. Cokoliv od rapu, přes pop, ska, country, jazz, třeba i klasiku, ale dechovku fakt ne. Asi tuhle lekci potřebuješ. Foukej, práskej třeba i do činelů, jestli tě to aktuálně baví, ale prosím tě… Nenech si zatemnit mysl předčasně. Nezakládej hned dechový orchestr a hlavně nepodepisuj neuváženě žádné smlouvy s nahrávací společností. Můj tip je, že ti to dříve nebo později dojde. Tak aby nebylo pozdě… a nemusel jsi pak do konce života v okovech dechovky řízené heligónem vzpomínat na skladby, co jsme hrávali a mohli hrát. Zachovej si vnitřní svobodu, neměň svou nespoutanou podstatu a nikdy nehraj písně, které ti nejdou od srdce. To je upřímně míněná rada. Snad poslední.“

„Neposlouchám… nechci vědět, co říkáš… zní mi to jen jako bla, bla, bla… Já a heligón budeme žít happily ever after!“

„Jak myslíš. Řekla jsem, co jsem měla říct a nebudu si muset nikdy vyčítat, že jsem mlčela. Budu už pryč, až se ráno probudíš. Budu zpívat a hrát chvíli sólo, než se pustím do dalšího duetu. Pokud vůbec někdy. A tobě přeju… ať najdeš to, co hledáš. A příště…, ať je to aspoň trubka, to se dá občas poslouchat… třeba v rámci jazzu. Pak se možná k tobě vrátím, samozřejmě, jen - když budeš chtít. Přeju ti… ale přeju ti jen to skutečně nejlepší! Bez kompromisu.“

Autor: Tereza Boehmová | pondělí 20.2.2017 11:50 | karma článku: 14,94 | přečteno: 417x
  • Další články autora

Tereza Boehmová

Fotoblog: Lahůdky V.

Aby jídlo bylo dobré, musí být také hezké, zajímavě a inovativně servírované, aby se spojil vizuální zážitek s chuťovým, jak to mám nejraději. Otevírat najedeni.

11.10.2016 v 13:36 | Karma: 17,46 | Přečteno: 704x | Diskuse| Fotoblogy

Tereza Boehmová

Povídka: Amnézie

Figura zlámaná. Opatrný nádech. Otočila se co nejpomaleji, tak, jak to jen dokázala, protože věděla, že bude mít na tváři přesně TEN výraz. Jazyk, co se rozběhne uvnitř, aby vyloudil zvuk.

22.9.2016 v 15:23 | Karma: 16,56 | Přečteno: 503x | Diskuse| Ona

Tereza Boehmová

Fotoblog: Lahůdky IV.

Jako obvykle tomuto fotoblogu předchází varování, abyste se najedli, než ho otevřete, protože jinak hrozí silný nárůst hladu a negativních emocí vůči mé osobě a to bych vážně nerada. Podráždím chuťové buňky a snad i oko potěším.

21.9.2016 v 10:09 | Karma: 19,46 | Přečteno: 589x | Diskuse| Fotoblogy

Tereza Boehmová

Fotoblog: Maso, ryby, maso...

Nejsem primárně masová, a když - tak si dám rybu. Ale občas dobrý steak požiju s chutí. V diskusi jste psali, že je to samý desert a zelenina, kdy že už vyfotím (a sním) pořádnou flákotu. Tak TEĎ! Neotevírat hladoví, raději.

8.9.2016 v 11:35 | Karma: 20,66 | Přečteno: 633x | Diskuse| Fotoblogy

Tereza Boehmová

Malý princ

Po měsících focení jídla přišel zase čas na povídku. Tentokrát na téma, které je tisíckrát ohrané a přesto stále neuvěřitelně aktuální. Úžasná kniha.

6.9.2016 v 8:24 | Karma: 16,14 | Přečteno: 552x | Diskuse| Ona
  • Nejčtenější

Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka

2. května 2024  17:21

Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...

Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie

3. května 2024  10:10,  aktualizováno  13:43

Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...

Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů

29. dubna 2024  6:21,  aktualizováno  13:19

Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...

Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné

2. května 2024  16:40,  aktualizováno  3.5 12:38

Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...

Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let

1. května 2024  12:58

Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...

Budoucnost válčení? Stíhačka řízená AI obstála v „boji“, vezla i šéfa letectva

3. května 2024  21:23

Americký šéf letectva Frank Kendall se poprvé proletěl experimentální stíhačkou F-16, kterou místo...

Hamás má týden na příměří, jinak Izrael vtrhne do Rafáhu, spekuluje Egypt

3. května 2024  19:28,  aktualizováno  21:13

Izrael dal palestinskému radikálnímu hnutí Hamás týden na to, aby přijal dohodu o příměří a...

V Berlíně hoří výrobní hala firmy produkující zbraně poskytnuté Ukrajině

3. května 2024  15:44,  aktualizováno  20:58

Hasiči na jihozápadě Berlína likvidují rozsáhlý požár výrobní haly, ve které jsou uskladněny...

Názor, že Paroubek parazituje, nestačil. Podle soudu může iniciály ČSSD použít

3. května 2024  19:44

Volební senát Nejvyššího správního soudu (NSS) zamítl návrh Sociální demokracie (SOCDEM) na zrušení...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

  • Počet článků 393
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 4521x
Nová knížka pohádek Zuzanka a Goldýš mi vychází právě nyní, už je v knihkupectvích nebo možno koupit i přímo na www.boehmova.cz

Aktuálně spolupracuji s časopisem Reflex. Ráda píšu fejetony, pohádky a básničky. Vyšly mi zatím dvě knížky Matka z cukru a oceli a pohádky Zajíček Zlobílek.  Vystudovala jsem žurnalistiku, žila chvilku v USA, v Praze jsem pak pracovala například v rubrice názory MF DNES jako editorka.
Píšu články a fejetony do různých časopisů a zabývám se firemním PR.

Na svět se dívám optikou liberální feministky. Mám velmi ráda milé a chytré muže, kteří si nemyslí, že žena je jen služka a ozdoba, ale životní partnerka a u ženy ocení inteligenci a vtip.

Od roku 2007 do května 2017 jsem pracovala pro iDNES.cz - jako administrátorka tohoto blogu, pozici adminky jsem opustila na protest proti zásahům majitele Andreje Babiše do obsahu novin. Cítím, že nemohu být po těchto událostech součástí značky iDNES a MF DNES..
Odcházím sem: https://boehmova.blog.sme.sk/