Psáno exkluzivně pro Blog iDNES.cz - Lidem uniká, proč vlastně každý měsíc musí platit televizní a rozhlasový poplatek, když v době digitalizace a kabelového či satelitního vysílání veřejnoprávní televizi ani nesledují. Otazníky jsou i nad ekonomickou efektivností a veřejnoprávností jako takovou. Ta je sice stanovena zákonem, ale vyvážené a ověřené zpravodajství, rozvoj kulturní identity občanů ČR, toleranci k menšinám apod. lze jen těžko měřit. Navíc, tržní soutěž s komerčními médii náplní České televize (ČT) ani Českého rozhlasu (ČRo) být ani nemá. Obě veřejnoprávní média mají totiž stejný příjem z poplatků, když si je pustí jenom deset lidí, nebo celá republika. Čili honba za sledovaností a poslechovostí pomocí pořadů vyloženě komerčního formátu by vůbec k funkci veřejnoprávních médií neměla patřit.
Ochota kopírovat komerční média je obrovská. Není pak divu, že se ozývají hlasy, že tato média svou veřejnoprávní funkci již neplní, takže by se měla privatizovat, nebo by jim měl být odebrán koncesionářský poplatek. Případně by se měla živit reklamou a zároveň dle zákona nadále dělat to, co vlastně již roky nedělají. To by však bylo také krátkozraké řešení. Přes řadu negativ jsou veřejnoprávní média v evropském kontextu a její tradici stále obhajitelná, byť jejich budoucnost je velmi nejistá a oprávněně se hovoří o jejich krizi.
Hra na schovávanou
Mně však jde o jinou věc. Nelíbí se mi, že Rada ČT i ČRo jsou orgány volené pouze Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR (PSP ČR). A byť se v zákoně píše o tom, že by členové rad měli být nezávislí, jejich závislost na politicích je tak ve skutečnosti značná. ČT i ČRo jsou tak spíš média stranická, ovládaná PSP ČR skrze rady a skrze stanovování výše povinné platby. A jako takovýto stranicko-státní orgán by spíš než formou koncesionářského poplatku měla být placena z daní občanů ČR, stejně jako je placena celá řada ostatních aktivit, které má na starosti český stát. Ne se schovávat za koncesionářský poplatek, jehož výběr je navíc nákladný a vymáhání trestuhodně zmatkůplné. Ne všude v EU, kterou se tak rádi oháníme, se platí přímé poplatky. Například v Řecku a Portugalsku je platba součástí účtu za elektřinu, ve vlámské části Belgie, Holandsku a Maďarsku jsou poplatky součástí daní.
ČT a ČRo financujme ze státního rozpočtu
Řešení jsou nasnadě - buď zamezit moci českých poslanců v našich veřejnoprávních médiích, tzn., aby do volby radních mohli promlouvat i další veřejné a občanské organizace a Senát PČR, anebo nazývat věci pravými jmény. Nikoliv poplatek koncesionářů, ale daň. Daně platíme všichni, ať si ČRo a ČT pustíme nebo ne. Ale platit za něco poplatek, jen protože vlastním přístroj, který umí přijímat i vysílání veřejnoprávního média, to je dost zavádějící pojem, zvláště když občané ani nemohou promlouvat do vysílání, které je hrazeno z jejich kapes. Fakt, že se poplatku říká koncesionářský a rady se označují jako nezávislé, nezastře skutečnost, že jak rady, tak výše poplatku, určuje parlamentní partajní klíč.
