Proč vláda podlézá landsmanšaftu?

Ke smíření s Německem na vládní úrovni došlo v roce 1997 společnou deklarací. Gesta vlády směrem k landsmanšaftu jsou nadbytečná a pro budoucnost nebezpečná. Zpochybňují poválečné dohody a rozmělňují fakta o zločinech nacismu.

     Ministr kultury Herman dnes z pověření vlády vystoupil na sjezdu sudetoněmeckého landsmanšaftu. Připomněl nacistické zločiny i násilnosti Čechů při poválečném odsunu německy mluvícího obyvatelstva, vyjádřil nad těmito událostmi lítost a odsoudil uplatňování kolektivní viny. Mluvčí landsmanšaftu Posselt jeho slova ocenil s tím, že „přítomnost českého ministra kultury Daniela Hermana na 67. sudetoněmeckém sjezdu v Norimberku znamená, že česká vláda odmítla princip kolektivní viny, který byl uplatněn při poválečném odsunu německojazyčné menšiny z Československa.” Pokud jsou citace z tisku přesné, raduje se Posselt z toho, že Česká republika právě začíná slovy ministra vlády napadat Postupimskou dohodu, podepsanou v roce 1945 představiteli SSSR, USA a Velké Británie, která o odsunu Němců z Československa, Polska a Maďarska rozhodla. 

     Nevím, zda z rozhodnutí vlády nebo z vlastního popudu oslovil ministr Herman sjezd landsmanšaftu slovy "milí krajané". Neměli bychom zapomínat, že u zrodu organizace "milých krajanů" stáli nacisté. Že "milí  krajané" z landsmanšaftu desítky let usilovali o zrušení Dekretů prezidenta Edvarda Beneše, činili si majetkové a územní nároky na naší zemi, a že bezostyšně srovnávali excesy při poválečném odsunu Němců s válečnými zločiny nacistů. 

     Kroky současné české vlády směrem k landsmanšaftu jsou velmi podivné, znepokojující a hlavně nadbytečné. Česko-německá deklarace z roku 1997, dostatečně akcentovala problematiku složitého vývoje vzájemných vztahů. Jediný, kdo tuto deklaraci nerespektoval a torpédoval nejen slovy, ale i činy, byl právě landsmanšaft.  Oni "milí krajané", jak je oslovuje ministr české vlády.