Jana Bobošíková
- Počet článků 107
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 4920x
Seznam rubrik
Jana Bobošíková
Základní instinkt Jany Bobošíkové: Beránek boží versus zlaté tele
Černá a bílá. Někdy mám pocit, že žádné jiné barvy nejsme schopni vnímat. Celonárodní barvoslepost nás potom zavádí do slepých uliček, ze kterých nebývá úniku. Tak například, přiznáte-li, že nedůvěřujete Romům ze sousedství, protože vyhrožovali Vaší dceři a chtěli po ní peníze, jste rasisti. Nikoho nenapadne položit si otázku, co je to vlastně rasismus a zda-li je možné touto nálepkou označit negativní zkušenost a obavy z ní vyplývající. Ne jinak je tomu v současných debatách o církevním majetku.
Jana Bobošíková
Jidášové v drápech Vlka
Předseda ČSSD Jiří Paroubek v Nedělní partii na Primě řekl, že nechápe, proč je vláda tak tvrdošíjná při prosazování nadhodnoceného odškodnění církvím i proti vůli některých vlastních poslanců. Chápu, že mu jako vysvětlení nemůže postačit pouhý slib ODS daný lidovcům za volbu Václava Klause do úřadu prezidenta. Všichni totiž víme, že v naší politice více než jinde platí „sliby - chyby".
Jana Bobošíková
Rozkaz, pane arcibiskupe!
Chamtivé hromadění bohatství na úkor druhých se má stát jedním z moderních smrtelných hříchů. Alespoň si to myslí arcibiskup Gianfranco Girotti, druhý muž katolické církve v oblasti hříchů a pokání, protože tak se podle něho chudí „stávají ještě chudšími". Když uveřejnil své úvahy v církevním listu L ́Osservatore Romano, vlastně se dopustil tvrdé kritiky vlastní církve. Na hromadění bohatství na úkor druhých byla katolická církev vždycky připravená a nutno říci, že se jí dařilo. A minimálně v Česku se jí bude dařit i v budoucnu.
Jana Bobošíková
Euroústava bez referenda je podvod na lidech
O nutnosti prosazovat ratifikaci tzv. „euroústavy“, nyní Lisabonské reformní smlouvy referendem, jsem se vyjadřovala již mnohokrát. Například v rozhovoru pro Lidové noviny s Renatou Kalenskou. V této souvislosti se často setkávám s názorem, že referendum je pouze populistický nástroj, kterak dělat politiku, při které se oslovují davy občanů, a že referendum o Lisabonské reformní smlouvě chtějí jen ti, co ji odmítají. Jsem přesvědčena, že referendum není v tomto případě populistické a ani není nástrojem k odmítnutí nové smlouvy.
Jana Bobošíková
Pokrytectví na n-tou
Jelikož se pohybuji v politickém prostředí a mám dokonce i jakousi politickou paměť, opravdu mě zvedl ze židle projev prezidenta Václava Klause při 89. výročí založení našeho státu. Václav Klaus se v něm dle svých slov snažil „zpřehlednit důležitou problematiku“ zahraničních vztahů nejen s našimi sousedními státy. Média se ohledně projevu pak zabývala zejména prezidentovým obhajováním „jádra“. Mě ale ani tak nezajímá Klausovo environmentální cítění či projevy v OSN ohledně oteplování, jako mě spíš jeho angažmá v sudetoněmecké otázce.
Jana Bobošíková
Unijní trh podle Fidela?
Premiér ani prezident České republiky by neměli podepisovat reformní smlouvu, která nahradí euroústavu. Tedy pokud chtějí, aby Česká republika dále zůstala demokratickou zemí s tržní ekonomikou. Reformní smlouva spěje do finále pod taktovkou Portugalska, v říjnu má být text dohodnut, v prosinci s velkou slávou podepsán. Děje se tak po německém předsednictví, které smluvní proces po neúspěšných referendech o euroústavě ve Francii a Holandsku znovu rozhýbalo. Bohužel nikoliv směrem k prosperitě EU v globální ekonomice, ale spíš směrem k režimu Fidela Castra. Z detailního mandátu německého předsednictví, který je základem reformní smlouvy, jasně vyplývá, že EU chce zakonzervovat předražené a nefunkční sociální systémy. Dále z něj vyplývá, že hlavy unijních států sní bolševický sen o ekonomicky nesmyslné a nereálné plné zaměstnanosti a dokonce o stabilních cenách, hlavní populistické zbrani totalitního režimu. A do třetice - EU se opět vzdaluje od svého základního principu - od volné hospodářské soutěže bez překážek. A tak se vzdaluje od možnosti zvyšování prosperity a životní úrovně pro naše děti.
Jana Bobošíková
Radar Czech made
Postavme radar sami! A za své. Vyřešíme tak problém suverenity vlastního území i závazky vůči spojencům. A v neposlední řadě se nebudeme muset stydět za servilní popěvky ministryně obrany a platit radara Klvaňu. Poučme se z historie. Zejména zahraniční média nyní skloňují dvě historické události: Varšavské povstání z roku 1944 a výročí prvního použití jaderné pumy v Hirošimě z roku 1945. Při vzpomínce na tisíce mrtvých mě napadá jedna věc, která je pro obě události podobná, a zároveň velmi aktuální. Při diskuzích nad umístěním amerického radaru na českém území se nejčastěji mluví o tom, že dojde k narušení české svébytnosti. Že se jen vymění sovětská armáda za americkou, že Američané zneužívají svého mocenského postavení ve světě, že dojde k ozáření obyvatel a tak dále, a tak dále...
| předchozí | 1 2 3 4 5 | další |
