Zdanění hazardu

Abych nepsal pouze o současné migrační krizi a držel se svého řemesla, kterým je ekonomie, tak se v tomto textu budu věnovat vyššímu zdanění hazardu, se kterým nesouhlasím.

Ne, nejsem zastáncem, ani podporovatelem hazardu, jako takového. Má zkušenost končí u pokeru s kamarády o pár korun. V životě jsem nehodil korunu do automatu, ani nebyl v klasickém kasinu.

O co vlastně jde? V současnosti provozovatelé hazardu, do kterého patří výherní automaty, kasina, ale i sázkové a loterijní kanceláře, platí daň z hrubých výher ve výši dvacet procent. Tedy dvacet procent z rozdílu mezi přijatými sázkami a vyplacenými výhrami. Dále pak platí klasické daně ze zisku, tedy z rozdílu mezi příjmy a náklady, DPH bez možnosti uplatnění odpočtu. Dále pak poplatek za herní místo ve výši padesát pět korun za den. No a pokud bude chtít majitel vybrat zisk společnosti, tak ještě zaplatí daň ze zisku, jako fyzická osoba. (dividendová daň) Současný návrh ministra financí spočívá ve zvýšení daně z hrubých výher z dvaceti procent na dvacet osm procent a zvýšení poplatku z herního místa na osmdesát korun za den. Jedná se tedy o zvýšení daně z hazardu o čtyřicet procent. To bez možnosti promítnou toto zvýšení do koncové ceny. Ta je totiž limitována státem. Součástí připravované reformy je i omezení hry, výši sázky atd.. Prostě celkově snížit přístup.

Možná si říkáte: „No a co? Jedná se přeci jen o hazard, který většina lidí vnímá poměrně negativně. Provozovatelé hazardu přeci jen vydělávají na lidské naivitě a hlouposti a tak si zaslouží vyšší daně!“ I já osobně vnímám hazard jako něco negativního, ale přesto jít cestou zvyšování daní považuji za špatné. A to hned z několika důvodů:

1. Měli by platit stejná pravidla pro všechny. I když je hazard negativním jevem, je legální a tak by k němu měl stát přistupovat stejně, jako k jiným odvětvím. To platí i pro cigarety, alkohol a benzín. Můžete si myslet, že pokud nejste hráč, či kuřák, tak se vás to vlastně netýká, ale ono se vás to týká. Jedná se o precedent, který může být jednou použit pro zvýšení daní z něčeho, co už se vás bude týkat a je rozhodně lepší to utnout v počátcích, než až když se bude bojovat o něco důležitého. Pravidla by měla být pro všechny stejná, jelikož jakmile se začnou dělat výjimky, tak u jedné to neskončí.
2. Stát se tak vlastně snaží myslet za občany. Pokud člověk propadne hazardu, tak se dostává do nelehké životní situace a stát se mu tak v tom snaží bránit. Stát tu ale není od toho, aby lidi vodil za ručičku, či určoval, co je správné, či nikoliv, nebo dokonce bránil lidem dělat chyby. Na chvilku odbočme. Když bude rodič příliš úzkostlivě dbát na bezpečí svého dítěte, tak z něj vychová nesamostatnou osobu bez zkušeností. Stejně tak je to se státem, pokud bude lidem bránit v tom dělat chyby, či odstraňovat jejich následky, vytvoří tak masu velmi nesamostatných velmi těžko uplatnitelných osob. Stát tu není od toho, aby se o lidi staral, ale od toho, aby lidem umožnil se o sebe postarat sami. Jenom tak budou ve společnosti převládat schopní a produktivní lidé. Jakmile se odstraní důsledky chyb, tak se stane výhodným chyby dělat a nebude důvod se z nich poučit.
3. Zvýšení daní dopadne hlavně na ty poctivé, jelikož se jedná o podstatné zvýšení daní, či odvodů, tak to nejspíše ohrozí existenci některých provozovatelům a jejich klienty převezme černý trh. Pokud si někdo myslí, že hazard, či prostituci zruší nějakým rozhodnutím, tak je blázen. Jsou to takové „nešvary“ lidstva, které nás doprovázejí od počátku a rozhodně je nám nemůže nikdo zakázat. Pokud se tak stane, tak dojde jen přesunu do ilegality, což jen povede k navýšení negativních vlivů spojených s hazardem. Stát na tom rozhodně nevydělá. Zvýšení daňové sazby vždy nepřinese větší daňový výnos, což ví každý student bakalářské ekonomie. (vyšší daně omezí výnos z podnikání, což povede k jeho poklesu. Stát sice vybere větší část, ale z menšího celku.) Výše zdanění hazardu je už tak dost vysoké, nezapomeňme, že se platí daň z hrubých výher, poplatky za herní místa a pak teprve přijdou na řadu klasické daně. Dá se tedy předpokládat, že jeho další zvýšení bude mít negativní dopad na daňový výnos. K tomu připočtěme větší náklady na řešení negativních dopadů hazardu, které jistě vzrostou spolu s růstem ilegálních heren.
4. Vzniká možnost arbitráží se státem. Matně (už nevím konkrétní jméno) si vzpomínám, kdy v Belgii stát narychlo jednorázově zvýšil určitou daň a firma, která kvůli tomu zkrachovala, stát zažalovala a tento soud vyhrála. Dále pak v Maďarsku zase Evropský soud dal za pravdu provozovatelům, že rapidní a účelové zvýšení daně bylo chybné a teď budou muset vyplácet škody. Také pokud by některý z provozovatelů měl místo české společnosti s ručením omezeným založenou například britskou limited se sídlem v Británii, tak se na něj stahovala úmluva o ochraně zahraničních investic a dá se předpokládat, že by soudy vyhrál, jelikož se opravdu jedná o cílené znevýhodnění určitého sektoru. To pro stát bude znamenat jen další náklady.

Když už nemůžeme hazard úplně odstranit, tak je lepší mít ho na očích. Ano, tento argument by se dal použít i na legalizaci krádeží, ale je tu jistý rozdíl. U krádeží škodí jeden člověk druhému, kdežto u hazardu škodí člověk sám sobě, což je sice hloupé, ale má na to právo. Je také pravda, že člověk, který propadl hazardu, se často uchyluje k páchání trestné činnosti, ale to jev, který by měl být postihován sám o sobě. Člověk může prohrát spoustu peněz, aniž by kradl, stejně tak lidé kradou i bez hraní.

Na závěr bych ještě rád zmínil přístup, se kterým tento zákon vzniká. Je šitý horkou jehlou, aby se vše stihlo do konce roku. Vypadla tak například dopadová studie, která by prostřednictvím cost-benefit analýzy zhodnotila dopady tohoto zákona. Pokud si ministr financí myslí, že tím zalepí nějakou díru v rozpočtu, tak se velmi mýlí, pravděpodobně se díra jen zvětší, jak část provozovatelů skončí a část přejde do ilegality. Zákon také vůbec neřeší působení zahraničních společností prostřednictvím internetu. Ti jednak neplatí za herní místo, a pokud mají server v jiné zemi, tak nejsou tímto zákonem vůbec postižitelní. Pan ministr jim jen zlikviduje českou konkurenci. A korunu tomu nasazuje fakt, že již teď se připravuje nový loterijní zákon, který by měl vstoupit v platnost 1. 1. 2017. V tomtéž roce nás pak čekají volby do poslanecké sněmovny a vše může být opět jinak.

Věřte mi, že bych si přál svět bez hazardu, ale toho zle dosáhnout jen tak, že ho sami lidé odmítnou a ne prostřednictvím státních zásahů. Smyslem státu opravdu není lidi vychovávat, to ani nemůže zvládnout. Měl by nastavit férová pravidla pro všechny, která tak budou i stálá a nechat na lidech, za co utratí své peníze. Pokud někdo dá peníze do hazardu, tak je to hloupé a smutné, ale lidé mají právo dělat chyby, to je součástí svobody. Pokud takový člověk pak začne páchat trestnou činnost, tak tam má stát povinnost zasáhnout a pokud to nezvládá, tak to nevyřeší přenesením odpovědnosti na někoho jiného, v tomto případě na provozovatele hazardu. Tento text prosím neberte, jako obhajobu hazardu, ale jako kritiku levicově řízeného státu. Svoboda by nám měla být nade vše a měli bychom být na pozoru i před takto malým ukrojením.