Eurobondy, aneb kde je problém?

V současné době se část evropských států potýká s hospodářskými problémy způsobenými dluhovou krizí. Státníci i ekonomové se nemohou shodnout na řešení a tak se už vynořují poměrně kontroverzní nápady.

Eurobond je jednotný evropský dluhopis. V souvislosti s dluhovou krizí několika evropských států se uvažuje o zavedení instrumentu jednotných evropských dluhopisů (Eurobondů). V současné době každý stát emituje vlastní dluhopisy. Dluhopis je cenný papír, který vyjadřuje závazek dlužníka vůči věřiteli a to splacení dlužné částky a zaplacení dohodnutého výnosu.  Jedním z nejčastějších druhů dluhopisu je státní dluhopis, prostřednictvím kterého státy financují schodky svých rozpočtů. V současné době každý stát emituje své vlastní dluhopisy dle potřeby. Ovšem výnos daného dluhopisu, tedy cena, kterou stát zaplatí za půjčku, je rozdílná podle rizika, které daný stát představuje. Půjčit Řecku, či Španělsku je podstatně rizikovější, než půjčit třeba Německu a proto první dva státy za své půjčky zaplatí mnohem více, než zmíněné Německo. Například Německo v nedávné době půjčilo za záporný úrok. Tedy věřitelé zaplatili Německu za to, že mu mohli půjčit.

Státy, co potřebují peníze na financování svého fungování, si půjčují mnohem dráž a obtížněji, než ty, které to tak výrazně nepotřebují a nehrozí jim bankrot. Proto se uvažuje, že by si Evropa půjčovala jako celek, nikoliv každý stát zvlášť. Vznikl by eurobond, za který by si půjčovaly všechny státy a riziko by bylo bráno za celou Evropu, nikoliv podle jednotlivých států. Tedy ti méně zadlužení by si půjčovali dráž, než by mohli a ti více zadluženi by si půjčovali levněji.

V tomto bodě právě nastává problém. Pro část států, které to potřebují, je daný instrument výhodný a mohl by pomoci k řešení jejich problémů s financováním. Pro ostatní je tento instrument nevýhodný a mohl by způsobit propad dalších ekonomik do problémů, jako mají jižní státy. Byl by to i další krok k Evropské integraci, jelikož by tyto dluhopisy emitovala ECB (Evropská centrální banka).

Na jedné straně je tedy snaha o další integraci a pomoci problémy zmítanými státy a na straně druhé nechuť se vzdát svojí suverenity a platit za špatnou situaci druhých. Jednalo by se o jistou formu socialismu na státní úrovni. A i přes populárnost myšlenky socialismu, tak nepřispívá k výkonnosti systému.  Ti, co se snaží, jsou penalizováni a ti, co se nesnaží, nejsou motivováni. Státy, které by se snažili držet se rozpočtové odpovědnosti, by za to byli „biti“.  Oproti tomu ostatní by nenesly následky svých chyb a nic by je nemotivovalo k jejich nápravě. Následky případného krachu by pak nesli všechny státy EU, včetně ČR. Myslím si, že riziko tohoto „léku“ na krizi je příliš vysoké a proto jsem proti.