Výsledek referenda, boj o EET a Obamova podpora socialismu na Kubě

Začaly prázdniny a Evropu postihla vlna veder. Ideální čas na dovolenou. Neodolal jsem. Nicméně mi to nebrání v komentáři událostí uplynulého týdne. Nenašel jsem letos odvahu odcestovat do Řecka, ale Řeckem začnu mé ohlédnutí.

Čert vezmi Řecko; co si natropili to mají - a tím myslím nejen Řeky, ale i jejich věřitele. Je mi líto lidí, kteří se nechali obalamutit bolševickými sliby ohledně nových podmínek. Na druhou stranu většina lidí prostě musí být schopná uvažovat racionálně, přesněji řečeno není-li většina lidí schopna racionálně uvažovat, nemůže být řeč o demokracii. Ta totiž nespočívá v  pouhém  odevzdání hlasu, ale především v přenesení odpovědnosti. Proto jsou referenda podvod: tváří se, jakože lidé dostávají nějaký mimořádný nástroj, ale ve skutečnosti jsou založená na propagandě a vymývání  mozků. Řekové jsou tragédi. Avšak  je v tom  jejich  vydírání kousek racionální úvahy. Tsipras hraje vabank se zbytkem eurozóny. Pokud  mu Evropa uhne, zítra bude takových Tsiprasů všude spousta – ve Španělsku, v Itálii, v Portugalsku. A celé se to rozpadne a nastane peklo. Pokud ale Evropa neuhne,  zhroutí se Řecko.  Tamní komunisti a fašisti to svedou na Němce   –  a nastane peklo.  Řekové jsou vlastně v klidu. Oni už prohráli, teď hrají o to, kdo prohraje s   nimi  – a kdo prohraje proti nim.  Osobně vsázím na  tzv.  „čestný bankrot“. Eurozóna vyměkne, odpustí Řekům těch 30 %   dluhů  (nebo kolik si nakonec řeknou),  Tsipras se stane národním hrdinou a v zadlužených státech vstanou noví bojovníci.  A to budou teprve demokrati …

Začal parlamentní  souboj o elektronickou  evidenci  tržeb. Nečekám, že by opozice na poslední chvíli změnila svůj přístup a argumentaci, a nečekám nic podobného ani od vlády. Bude-li koalice jednotná a trpělivá, nakonec si EET prosadí.  D obře vedené obstrukce  však  mohou vládní poslance utahat. Uvidíme. Nicméně každý zákon lze zrušit. Ten o EET i třeba ten o státní definitivě  a nedotknutelnosti pro   vybranou úřednickou aristokracii.  Řekněme, že  si  vláda  zákon  prosadí ,  a počínaje jarem příštího roku se začne evidovat. Pan ministr slibuje miliardy. Kde se vezmou?  Žádné nové peníze přece nevzniknou. Pokud se vyberou, tak  pouze na úkor  spotřeb y  obyvatel České republiky.  Pan ministr  tvrdí, že je vezme zlodějům a nepoctivým živnostníkům, tudíž že je  to spravedlivé. Od skáčou to snížením tržeb  ti, kteří daně  poctivě platní, ale když se kácí les, tak lítají třísky .  Nejhorší je,  když se vláda rozhodne, že začne páchat dobro. Přitom o peníze tento stát nepřichází u živnostníků; i kdyby měl pan ministr stoprocentní pravdu, tak mluví o 10 miliardách. Tento stát plundrují továrny  a montovny , respektive jejich  bohatí  majitelé ,  kterým stát odpouští všechny daně  a ještě jim podkuřuje rozdáváním pozemků. Jenomže do svých se kope těžko, že pane ministře?  Čí káru vlastně pan ministr tlačí?

Přiznám se, že  absolutně nechápu, proč má Obamova administrativa takovou potřebu  oživovat kubánská  politická zombie  v podobě bratrů Castrových. Jak Fidel, tak Raúl stojí jasně v   rudém  spektru. Ostatně Raúl (společně s  neméně rudou  prezidentkou  Argentiny Kirchnerovou) oficiálně  blahopřáli Řekům k jejich  referendem schválené  ekonomické  sebevraždě.  Kubánský režim je plajte, na mizině, a mohou za to experimenty  bratrů Castrových ,   dříve tolik podporovan ých soudruhy ze Sovětsk ého  svaz u  a  komunistick ého   Československ a .  Budovat  socialistický zázrak na ostrově svobody  pomáhal  osobně  jistý  V altr Komárek . Místo toho, aby havanský režim konečně zdechl, dává  mu  pan prezident USA  politické  kapačky do žil. Možná je to te ď nový trend v zahraniční politice  Spojených států : Když nějakého diktátora zlikvidují, musí jiného podpořit, aby se průměrn á  síla diktátorů  na světě  stále vyrovnávala.  Zbabral to Obama, když zahodil nějakých šedesát let tradice. Asi je mu to jedno. Možná  dokonce  čeká, že mu někdo zatleská. A nejhorší je, že se možná dočká.