Supersilný frank, koncentrace bohatství a státní dojička peněz

Ve čtvrtek v 10:30 stál švýcarský frank 23,40 Kč, o 25 minut později se prodával za 30,60 Kč. Švýcarská národní banka právě kapitulovala v marném boji s „nepřekročitelným“ kurzem mezi frankem a eurem. V září roku 2011 Švýcaři oznámili, že nenechají frank posílit nad úroveň 1,20 franku za euro. Silná měna totiž prodražuje zboží na zahraničních trzích. Od té doby investoři hromadně nakupovali, protože si chtěli udělat zásobu levných franků (a vyplatilo se jim to). Švýcaři díky prodejům své měny nashromáždili obrovský balík – v přepočtu nějakých 14 bilionů Kč, tedy 11 státních rozpočtů České republiky. Taková hromada peněz je jak sud s dynamitem: Pokud se vrhne na trh, způsobí hyperinflaci, pokud se využije ke zpětnému odkupu měny, převis poptávky kurz měny katapultuje až do vesmíru. Zbavit se toho, to bude chtít opravdu hodinářskou práci – bude to trvat dlouho a musí se to dělat velice přesně. Nicméně nyní stojí švýcarští exportéři před problémem s cenou, protože švýcarské zboží je naráz o desítky procent dražší. Může se to stát i nám?

Od roku 2016 má mít 1 % nejbohatších více majetku, než zbývajících 99 % lidí. To znamená, že 1 % lidí bude vlastnit více než polovinu veškerého majetku. (Škoda, že patřím mezi těch 99 %.) Je to tak velký nepoměr, že člověk přirozeně tíhne k názoru, že by se s tím mělo „něco udělat“ – asi zdanit. Jenomže ten poměr sám o sobě nic neříká o tom, jestli se životní úroveň většiny v průběhu času zlepšila, nebo zhoršila. Klidně by mohli všichni vlastnit úplně stejně, ale pokud by jejich reálná kupní síla klesala, narůstala by jejich chudoba. A logicky to platí i naopak. Takže není důležité, jak velké procento majetku připadá na nejmajetnější 1 % obyvatel, ale zda se reálné příjmy většiny z těch 99 % ostatních zvyšují, nebo zda se snižují. Kámen úrazu spočívá v tom, že ta statistka se vztahuje k celosvětové populaci. Není důkazem větší koncentrace bohatství, ale většího rozmělňování chudoby. Porodnost v nejchudších státech světa roste rychleji, než hodnota majetku. Žádná dodatečná daň na tom nic nezmění. Nepochybuji však o tom, že na argument 1:99 voliči uslyší, takže se dočkáme návrhů na spravedlivé progresívní majetkové daně.

Teprve rok je možné založit u nás společnost s ručením omezeným podle vlastního uvážení zakladatele, tedy třeba jen za korunu, a už se stát chystá tuto možnost znovu omezit. Ministerstvo spravedlnosti má dojem, že výše základního vkladu nějak ovlivňuje kvalitu zakládané firmy. Lidem je potřeba podnikání znechutit hned na začátku. Prý jde o to, že „laciné“ firmy umožňují svým majitelům snadněji podvádět. Pro stát jsme totiž všichni podezřelí. Je potřeba se k nám chovat s despektem, protože jsme potenciální zločinci. Firmy jsou něco jako vemena, ze kterých tečou daně. Čili důležité je, aby se ten podnikatelský dobytek nerozběhl příliš daleko, protože volně se pasoucí stádo se blbě dojí. V této zemi se nehledají cesty, jak usnadnit podnikání, ale jak úředníkům zpříjemnit výběr daní. Ideální by bylo zřídit nějaký centrální účet, přes který by procházely všechny tržby, protože pak by si stát rovnou strhával desátek. Schválně kdy někoho napadne, že nově zřizovaná centrální evidence tržeb by se dala upgradovat na automatickou dojičku.