Podivný konkurenční boj, spanilá jízda dragounů a návrat unesených Češek

Překvapuje mě, jak málo pozornosti vzbudil konec dodávek bionafty od společností  Kratolia  a  Ekopetrol . Stát od nich v loňském roce  získal  celkem 37,5 %  všech svých nákupů. Jediným českým výrobcem bionafty tak zůstal Andrej  Babiš . Tentýž Andrej  Babiš , který z pozice ministra financí  bionaftu skrze  státní podnik Čepro nakupuje, a který spolu s ministrem vnitra řídí a úkoluje tzv. „daňovou Kobru“. Firmy K ratolia  a  Ekopetrol  dostaly od státu červenou kartu pro to , že příslušníci Kobry provedli ve  Kratolii  razii. Určitě něco  našli, o tom nelze pochybovat. Taková koncentrace moci u jediného člověka je naprosto neuvěřitelná: výroba – nákup – kontrola. Jde přitom ročně o mnohamiliardové obchody. Člověk by čekal, že se přinejmenším objeví řada kritických komentářů, ale panuje ticho.  Z toho mlčení jde strach. Jasně se ukazuje, že nelze spojovat firemní, politické a státní zájmy. Přesněji řečeno: firemní zájmy nakonec převálcují ty ostatní, pokud necháme firmy ovlád nout  politiku a stát.

Průjezd amerických dragounů Českou republikou je v plném proudu. Stalo se to předmětem obrovského sporu. Zdálo se, že odpůrců je málem tolik, že stačí lusknout prsty – a vystoupíme z NATO. S lítostí jsem si četl příspěvky některých svých přátel, kteří z vojáků USA dělali v návalu vášní okupanty. Mrzelo mě to tím víc, že ještě před šestnácti lety titíž lidé vítali náš vstup do NATO a někteří z nich ještě před sedmi lety hlasitě podporovali americký radar v Brdech. Spanilá jízda vojáků USA  republikou má pro mě symbolický význam:  je to spojenecká armáda. Občas člověk zapomíná, že má přátele, kteří v minulosti opakovaně krváceli pro naši svobodu. Reakce veřejnosti mě proto nesmírně mile překvapila. Těch pochybovačů a odpůrců zdaleka není tolik, jak to vypadalo. Věřím, že řada z nich si  navíc  uvědomila, že v minulých dnech přehnali svoji reakce. Souhlasit s naším členstvím v NATO a považovat USA za spojence, to přece vůbec nevylučuje právo nesouhlasit s každým jednotlivým krokem NATO, resp. USA.

Unesené Češky se z Pákistánu nakonec vrátily domů. To je skvělá zpráva. A tady bychom měli  začít  naše emoce krotit. Je nepochybně úžasné, že to přežily. Měly štěstí v neštěstí, že je unesli „pouze“ vyděrači, nikoli obchodníci s politickou smrtí. Jaká naivita a hloupost je však zavedla do té situace, to je alarmující. Pan prezident si neodpustil  poměrně ostré vyjádření , že je  nepřijme  na Hradě. Já bych sice zvolil spíše tiché odmítnutí, protože si ani neumím představit, co  tam  prožily , ale v zásadě s tím nelze nesouhlasit.  Udělat si podobný dobročinný výlet do prostředí, které je nám tak nesmírně vzdálené, to opravdu může pouze naprosto „neinformovaný“ člověk. Evropané zblblí propagandou multikulturalismu předpokládají, že svět  touží po tom, aby  byl od nich  zachráněn. Že je to fatální omyl, to často zjistí až v okamžiku, kdy jsou veřejně kamenováni. „Ale copak,  copak,“ pomyslí si  tu chvíli , „že by Paštuni nestáli  o šíření rovnoprávnosti?“ Ne, oni o to opravdu nestojí. Někteří z nich ale velice stojí o to, aby Evropanovi uřezali hlavu.