Badatel Ovčáček, zvyšování daní a euroobčanka Jourová

Začínám se vážně obávat o duševní zdraví Jiřího Ovčáčka, tiskového mluvčího prezidenta republiky. Těžko říct, jaký démon postihl jeho duši, ale vypadá to s ním špatně. Několikaměsíční badatelské zaujetí při vyhledávání neexistujícího článku dovedlo pana mluvčího na pokraj šílenství. Věc došla tak daleko, že Hrad začal různé ovčákoviny zveřejňovat oficiálně na svém webu. Chorobné zaujetí Ferdinandem Peroutkou lze pochopit jako úpornou snahu hájit čest pana prezidenta. Zřejmě je na čase, aby Miloš Zeman řekl: „Tak jo, mýlil jsem se, Hitler nebyl žádný gentleman.“ Toto prosté sdělení by patrně Jiřímu Ovčáčkovi zachovalo aspoň zbytek duševního zdraví. Obávám se však, že pan prezident je zvláštní povaha, takže než by přiznal svůj omyl, raději nechá svého Ovčáčka zblbnout úplně. Na druhou stranu je možné, že mediální pozornost panu mluvčímu lichotí, takže ze sebe dělá šaška dobrovolně. Ať tak, nebo tak, stejně je to hodně trapné.

Vláda chystá další zvýšení daní a poplatků z loterií a hracích přístrojů. Ministerští úředníci očekávají celkové zvýšení příjmů pro veřejné rozpočty o 2,2 – 2,6 mld. Kč. A zase to nebude pravda. Nechápu, kde se pořád bere ta víra, že každý jenom čeká na šanci, aby mohl zvýšit svoje odvody ve prospěch státu. Docela se děsím toho, že po prvním vyúčtování zjistí představitelé samospráv, že jim stát poslal o desítky milionů méně, protože „se nevybralo tolik, kolik se očekávalo.“ Navrhovaná novela například zvyšuje poplatek za hrací přístroj z 20 na 40 tisíc ročně. Celkem logicky tak dojde k redukci počtu legálně provozovaných hracích přístrojů, což ale dopadne především na místní rozpočty. Vůbec se mi nelíbí, že vláda chce více peněz přerozdělovat přes státní rozpočet. Zvýší se závislost obcí na státu, která je už nyní taková, že často pochybuji nad oprávněností používání výrazu „samospráva“.

Zarazilo mě, s jakou vehemencí se eurokomisařka Věra Jourová pustila do kritiky českých poměrů v oblasti vzdělávání Romů. Pokud prý česká strana urychleně nepřijde se zárukami zlepšení, přejde řízení pro porušení povinnosti zaručit rovné příležitosti na českých školách do další, tvrdší fáze. To vypadá, jakoby paní Jourová právě spadla z Marsu. Rozhodně nechci hrát podle nějakých hnědých not, ale celá ta zpráva Amnesty International, podle které jsou u nás Romové segregováni od ostatních do jiných budov, je nevěrohodná. Dávám za pravdu ministru školství Chládkovi, který zpochybnil způsob jejího sestavení. Tím rozhodně nechci říct, že problém mezi romskou minoritou a „bílou“ majoritou neexistuje; existuje a je velký. Nicméně řekne-li se jedno, musí se říct i druhé: vláda České republiky to prostě není schopná během krátkého času vyřešit. Školství je pouze součást problému, nikoli problém sám. Ostatně ať nám paní eurokomisařka ukáže stát, který si uspokojivě poradil s tak početnou romskou minoritou. Mohli bychom například začít s tím, kolik Romů vlastně v České republice žije. Sám jsem na to číslo zvědavý. Jsou občany České republiky, Slovenska, Maďarska? A co paní Jourová, je stále ještě občankou České republiky, nebo se pěkně po špidlovsku transformovala v jakousi transnacionální euroobčanku?