Andrej Babiš plácající, Hodonín prosperující a stát filmaře podporující

Také minulý týden byl na zajímavé události docela bohatý. Proto i tentokrát přicházím se svým komentářem tří z nich.

Včera mi přišlo „líto“ pana ministra Babiše. Ke snídani nám naservíroval rozhovor, ve kterém si nasypal popel na hlavu. Prý se kvůli nezkušenosti nechal vmanipulovat do nevýhodné koaliční smlouvy. Taky prý plácal nesmysly, když sliboval 200 miliard. Asi se nechal unést davem nadšených posluchačů. Pan ministr, tehdy pouhý obyčejný miliardář, prostě člověk z lidu, si spletl hospodské tlachání s politikou. Možná to myslel tak, že bychom mu to měli odpustit, protože on není politik. Celý ten rozhovor byl pokus lidsky vysvětlit některé chyby s tím, že se poučil a už je neudělá. Řekl bych, že na řadu příznivců ANO to zapůsobilo. Znovu se ujistili, že šéf je férový chlap, který klidně uzná svoji chybu. Podtrženo, sečteno: slušný marketing, který Andrej Babiš nepochybně umí. Nicméně co čert nechtěl, večer přišla  rána do Babišova vazu v podobě těch proklatých pozemků.  To je průšvih, který se jen tak okecat nedá. Tuším, že tentokrát to bude chtít hodně kreativní průzkum volebních preferencí.

V Hodoníně asi teče trochu jiná řeka Morava, než u nás v Uherském Hradišti. Jinak si neumím vysvětlit nápad, se kterým přišli hodonínští radní vedení starostkou Grauovou. Do čtyř let tam prý vybudují přístav a překladiště s kapacitou jeden milion kontejnerů ročně. Schválně jsem dvakrát kontroloval datum vydání té zprávy; opravdu to nebylo 1. dubna. Firma, která má proinvestovat zhruba miliardu eur, má jmění tři miliony korun a zatím vykázala pouze ztrátu ve výši půl milionu. Čím se přesně zabývá, to nevím, ale evidentně má k  vodní  dopravě blízko, protože její  majitel, Josef Drebitko, bydlí v Praze v ulici Říční u Čertovky. To je dobrá kvalifikace. Na mě to dělá dojem, že v Hodoníně nemají pyramidy, takže potřebují vybudovat pa namský průplav. Možná by vedle toho mohli postavit letiště s tříkilometrovou runwayí a s kapacitou tak deset  milionů pasažérů ročně a na třídě Dukelských hrdinů vedle zimního stadionu by místo mateřské školky mohlo stát malé finanční centrum s několika mrakodrapy. Každopádně by se Hamburg, Bremerhaven a Rotterdam měly začít obávat moravské konkurence.

Státní fond kinematografie je pěkná levárna! Natáčení filmů je úplně stejné podnikání, jako každé jiné. Vůbec nechápu, proč se má vracet 20 % nákladů zrovna filmařům, ale už ne rybářům a zahradníkům, výrobcům pneumatik nebo speditérům. Letos za to vyhodíme z okna už osm set milionů. Prý se jedná o mimořádnou reklamu pro celou zemi. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale Česká republika není žádný ostrůvek někde v Karibiku, který žije z doutníků, rumu a turismu. Pokud ty peníze stát nepotřebuje, neměl by je od svých daňových poplatníků vybírat. Rozhodně nejsme tak bohatí, abychom sponzorovali Michaela Douglase. To je přece naprosto absurdní. Argument, že to tak dělají i další státy, je obyčejná demagogie. Tento způsob podpory podnikání totiž spočívá v tom,  že se zdaní úspěšní, aby se dotovali bohatí. No jasně, možná že už je to v této zemi nějaký nový trend, ale rozhodně bychom nad tím neměli jen tak pokrčit rameny.