Typické dítě k adopci do ciziny? Tříletý romský chlapec

Matka drogově závislá. Otec neuveden. Během čtrnácti let odešlo k novým rodičům do zahraničí už 494 dětí. Článek o nich zabírá polovinu titulní stránky dnešních MF Dnes. Další celou stránku uprostřed deníku zaplňuje pokračování pod názvem "Češi ho nechtěli, pro Italy je zázrak".

Skoro 500 dětí to už je dostatečné množství pro objektivní průzkum, neřku-li přímo vědeckou práci. S čím začala MF , v tom by mělo pokračovat Ministerstvo práce a sociálních věcí. Článku v novinách, jehož autorem je Jana Blažková, důkladnost průzkumu přirozeně chybí. Je koncipován spíše jako podivení nad hloupostí českých rodin, které při adopci kladou požadavky na etnikum dítěte. Většina českých rodin chce totiž dítě bílé a navíc čerstvě narozené. Když už chtějí děcko tmavší pleti, tak ne romské, ale černošské, eventuelně asijské. Podle autorky za to může vyspělost země. Civilizovanější se po mladých Romech přímo sápou, když poptávka vysoko překračuje nabídku, zatímco ty zaostalé se jich zbavují. Neopomene doplnit, že Česko patří k těm druhým.

Jako příklady článek však uvádí pouze adopce, u kterých jsou noví rodiče spokojení. Italka Simona si chlapce odvezla před devíti lety, když mu byl rok. Dnes chodí do čtvrté třídy a ve škole je velmi chytrý. Mimo to hraje fotbal a chodí do skautu. S diskriminací se nesetkal, protože v Itálii barva pleti nemá žádný význam.

Klárku biologičtí rodiče týrali a česká pěstounská rodina ji vrátila kvůli nezvladatelnosti. V Itálii se čtyřleté děvče zabydlelo rychle, protože tam živé děti mají rádi. Rychle se naučila italsky, letos chodí už do osmé třídy a vede si dobře. Má spoustu kamarádů, je veselá, laskavá. "Věřte na zázraky, protože se dějí", říká její nová máma.

Ministryně práce a sociálních věcí M. Marksová-Tominová vidí důvod úspěchu romských dětí v tom, že vyrostly, aniž poznaly diskriminaci. Podle ní jsou u nás sociálně vyčleněny, čelí šikaně a rasistickým poznámkám. V zahraničních multikulturních společnostech splynou s okolím a vyrostou z nich sebevědomí jedinci. Zatím však ale jen reaguje na článek postrádající vážnost důkladně provedeného průzkumu.

Podle paní ministryně, za to, že jsou Romové nezaměstnatelní, nebo že sklouznou na šikmou plochu, můžeme my, bílí. Protože je vyčleňujeme, šikanujeme a rasicky jim nadáváme. Divím se, že při své inteligenci, nezmínila vliv rodinného prostředí. I tomu adoptované děti unikly. V cizině nevidí špatný příklad biologických rodičů, kteří místo do zaměstnání chodí do hospod a heren. Kteří místo ze mzdy, jsou živi ze sociálních dávek. Místo, aby děti vedli ke studiu, tak jim vštěpují, aby se neučili. Protože učenliví musí pracovat a ty hloupé živit.

Z moci své funkce by raději měla paní ministryně zrušit některý zbytečný projekt na začleňování tohoto etnika a ušetřené peníze investovat do sledování vývoje a osudů v cizině adoptovaných Romů. Kam odešli, to se ví. Zatím jich je 161 v Dánsku, 96 v Německu, 76 v Itálii, 74 ve Švédsku, 32 v Rakousku a 28 ve Španělsku. To by mělo pro průzkum stačit. Ani by nemusel trvat příliš dlouho. Za takových deset let by už mohly být známy hodnověrné výsledky. První, před čtrnácti lety adoptovaní, budou už za pár let dospělí a další je budou rok po roku následovat.

Bylo by nesmírně prospěšné dokázat, že po vytržení z biologicky vlastního prostředí povedou Romové slušný a pracovitý život. Stejný jako jejich adoptivní rodiče. Že podíl chytrých je u nich stejný jako u bílých. Že nejsou od přírody líní, ale naopak dokážou zodpovědně a poctivě odvádět svěřenou práci. Že si váží svého majetku a udržují pořádek v bytě a jeho okolí. Respektují majetky druhých. Takových objektivních, téměř vědeckých poznatků, by se dalo využít při zcela nově koncipovaných začleňovacích akcí a pro formulování podmínek poskytování sociálních podpor. Jejich zveřejněním by se daly pozměnit dosud pevně zakořeněné názory a postoje vůči tomuto etniku.

Pokud by se však prokázalo, že "hlas krve", u převážné většiny v cizině adoptovaných, potlačí všechny ušlechtilé vlivy nového prostředí, pak by bylo rozumné, nad všemi začleňovacími akcemi "zlomit hůl" a na ně plánované peníze raději rovnou uplatnit na sociální dávky pro Romy, eventuelně jako odměny pro ty romské rodiny, které se rozhodnou svého potomka svěřit do péče adoptivních rodičů z ciziny.

Ušetřila by se tak spousta peněz, které prozatím při pořádání těchto akcí přišly povětšinou vniveč. Pro jejich zrušení by se objevil pádný argument, který by přebil lobbování agentur, které z těchto akcí profitují.