Ve výchovném ústavu v Králíkách při pokusu o útěk napadli dva nezletilci vychovatele. Jeden ho, pro ten účel zcizeným šroubovákem, bodl do krku. V podobném ústavu a rovněž při pokusu o útěk, tentokrát ale v Děčíně, nočního hlídače výrostek tyčí málem zabil.
Policie vzhledem k věku pachatele nesděluje podrobnosti o činu. Stejně se chovají i zaměstnanci ústavu, včetně ředitele ústavu, který rovnou prozradil, že k tomu nesmí nic sdělovat a doporučil médiím obrátit se na Ministerstvo školství. I tam však právě skládali bobříka mlčení.
V děčínském ústavu drží největší násilníky, které kvůli nízkému věku není možné trestat. Převezli sem i čtrnáctiletého mladíka, který má na svědomí na třicet loupežných přepadení, při kterých zbraní ohrožoval i dospělé. Dostal se sem, protože, jak zmiňuji v perexu, bodl do krku vychovatele. Vychovatele. Tuto funkci má napsánu v pracovní smlouvě. Jakýpak je to vychovatel a jakýpak je to výchovný ústav? To se jen stát snaží kamuflovat skutečný stav věcí. Podobně jako nedokáže zaujmout ke spáchaným násilnostem stanovisko a sjednat účinnou nápravu, spočívající v ozbrojení zaměstnanců a v povolení použít v případě útoku ze strany chovanců, proti nim zbraň.
Mladíci, kteří dnes pobývají ve výchovných ústavech, zabydlí, jen co dospějí, věznice a do těch se budou po celý život opakovaně vracet. V krátkých mezidobích na svobodě nebudou k jakémukoliv společenskému prospěchu, ale stanou se hrozbou majetkům, zdraví a životů slušných a spořádaných. Budou zaměstnávat týmy policistů a soudy, než je zase vrátí tam, odkud by v podstatě nikdy vyjít neměli.
Stejně jako se narodí fyzicky znetvořený tvor s obrovskou hlavou a nepatrným tělem a jiný bez rukou či nohou, narodí se i zrůdy mentální. Okolí si bohužel uvědomí jejich znetvořenou násilnickou duši s absencí laskavosti, lidského svědomí, soucitu a něhy, teprve až když něco provedou. Státu však jeden důkaz o zvrhlosti nestačí. Bude je napravovat a honit, napravovat a honit a napravovat až do smrti těchto existencí, jejichž životy jsou poskládány z prostřídaných pobytů ve vězení a na svobodě a poznamenané neštěstím početných obětí.
Je to proto, že stát je podobně znetvořený, jen opačně. Daněmi ho financujeme, aby nám zabezpečil klid k prospěšnému životu a když se vyskytne rušitel, aby zjednal nápravu. Místo toho, aby stát zrůdy jednou a provždy odizoloval od spořádaných a slušných, předstírá v nesmyslně přeháněné lidskosti, že je v dětství v "ústavech" vychovává a v dospělosti je za zločiny v jiných "ústavech" napravuje.
Tito tvorové se nedají vychovat ani napravit. Bohužel pro tyhle pobyt ve vězení není ani trestem. Pro ně jde o prostor, ve kterém jsou doma, mezi svými. Dokonale znají svá práva na pestrou a kvalitní stravu, na rozptýlení, zábavu či posilování a proto se tam tak rádi vracejí. Tam sklízejí obdiv za "hrdinské skutky", když vypravují jak venku okradli, zmrzačili či rovnou zabili tupce, kteří se nedokážou jinak uživit, než otrockou prací.
Dnešní legislativa je koncipována na humanitních principech a pro lidi novověku. Pro občany, kteří mají v myslích zakódovánu pracovitost s poslušností a panický strach před, byť jen dočasnou ztrátou svobody, opuštěním příbuzných a vytržením z prostředí, na které jsou navyklí. Protože si zrůdy na rozdíl od spořádaných z trestů odnětí svobody nic nedělají, dá se říci, že současným trestům a absencí fyzických a smrtelných, chybí jakýkoliv účinný nástroj, který by zrůdy dokázal omezit v násilnickém a asociálním chování.
Mladistvý vrah, který před deseti lety sexuálně zneužil a pak zabil v Kmetiněvsi spolužačku Barboru byl před pár dny zadržen za loupež. Tehdy byl mladistvý a tak ho čekala jen několikaletá ústavní léčba. Jak je vidět nepříliš úspěšná. Po propuštění si chtěl změnit jméno a příjmení a úřady vyhověly. Až bude po příští vraždě chtít změnit plastickou operací obličej, tak mu ji asi v rámci ochrany osobnosti zaplatíme.
Co všechno pro ně děláme. Chráníme jejich soukromí. Ve vězení poskytujeme kvalitní stravu, zábavu a rozptýlení. Mají tam dokonce volební právo a nárok na vycházky. Den pobytu vězně za mříží nás vyjde na tisícovku. Jak se nám po propuštění za to odvděčí? Dalšími zločiny.
Kde skončil záměr "Třikrát a dost" ? Ve stejné stoupě jako akce Čisté ruce či zákon o prokázání původu majetku. Čím to je, že politici po léta nejsou schopní zplodit zákony, které by udělaly přítrž recidivě a rozkrádání?
