Svůj k svému

Několik let na mne opakovaně ječí hnědé, žluté, bílé a černé tváře fanoušků včetně jednoho nenápadného opičáka v klipu Eurosportu, který končí nápisem No to racism. Druhý klip diváky přesvědčuje o možném souznění židů s muslimy.

Ve třetím si celebrity svlékají trička snad ve snaze dokázat, že barva pleti je pouhou formou.

V nás bílých chtějí těmito scénkami vyvolat výčitky svědomí, že i přes mnohamiliardové náklady, které obětujeme na jejich integraci, jsme vůči lidem s jinou barvou pleti či neevropským náboženstvím pořád odtažití a nepřátelští.

Ve skutečnosti nejde ani o náboženskou či rasovou nesnášenlivost či xenofobii. Přijede-li ošuntělý Čech otlučeným trabantem na parkoviště golfového hřiště a začne z něj vytahovat "vercajk", pro golfisty u mercedesů a bavoráků jako by nebyl. Zaparkuje-li ten samý ve značkovém oblečení nablýskaného Porsche nebo Bentleye, bude v tu ránu "jejich".  

Kdyby do Evropy netáhnuly zástupy po svých, ale stejný počet těch samých přistěhovalců sem přijel  luxusními auty nebo přiletěl byznys třídou, ani pes by neštěknul. Nevadily by ani ženy v burkách či muži v hábitech, pokud by jim před hotelem Ritz dveře Rolls Royců otevíral olivrejovaný portýr.

Mohou se vynaložit miliardy na promítání klipů No to racism, či na výtisk přihlouplých komiksů k převýchově našich dětí a nic se na rčení svůj k svému nezmění. Averzi mezi lidmi nevzbuzuje odlišnost barvy pleti či náboženství, ale rozdíly ve výši majetku a kultivovanosti chování. ?

My Evropané se, možná i právem, pokládáme za dokonalejší a blahobytnější lidský rod a to je příčinou, proč se ošklíbáme nad těmi, kteří jsou už od pohledu chudší a zaostalejší a vedle sebe je nechceme.