Rád jsem jejich články četl. Byly tím, čím mají blogy být. Protiváhou denního tisku. Bloger, na rozdíl od novináře, není existenčně závislý na psaní a přízni šéfredaktora. Proto by měl mít možnost, svobodně vyjádřit svou pravdu.
Z počátku tomu tak bylo. Přesněji řečeno, téměř bylo. Postupně se však svoboda k vyjádření osobního názoru oklešťovala a neohební jedinci na to doplatili. Administrátoři je, někdy možná i proti vlastnímu přesvědčení, zrušili.
Někteří psali blogy po léta. Měli i vysokou karmu a čtenost. Svou aktivitou přispěli k úrovni i dobré pověsti blog.idnes. Bohužel doplatili na zpřísnění "censury", ke kterému dochází vždy, když pro vládce nebezpečně narůstá ve společnosti napětí.
Potrestané blogery může utěšovat, že nebyli upáleni jako M. J. Hus, který po zpřísnění pravidel rovněž nebyl ochoten slova pravdy prosívat sítem autocensury. K připomínce Mistra Jana stojí po Česku jeho sochy s nápisem "Pravda vítězí".
Aby zrušení blogeři neskončili v blogerské škarpě, jak autem přejetý pes, přimlouval bych se zřídit k jejich památce na liště vedle Hyde Parku jakési pohřebiště. U každého "pomníčku" by bylo uvedeno "Ten a ten napsal od tehdy do tehdy toto množství blogů a v k tomuto datu zrušení měl tuto karmu".
P.S.: Postrádám kolegu J. Hermánka, který byl opatrnější než hospodský Palivec. Neví někdo, kam se poděl?
