Putine, vraťte mi moje dítě

Volá v televizním šotu holandská matka, v zoufalství nad tragickou smrtí potomka, cestujícím v sestřeleném malajsijském civilním letadle. Nešťastný výkřik namířený nepochopitelně k ruskému prezidentu dokazuje, že demagogické štvaní západních médií nese plody.

Dnes jsem se dočetl ve sloupku MF Dnes, autor T. Marjanovič: "Dnes je to týden, co promoskevští separatisté, vybavení sofistikovaným protiletadlovým systémem BUK z ruských vojenských arzenálů, sestřelili malajsijské cestovní letadlo s takřka 300 lidmi na palubě".

Je to stejná demagogie, jako kdyby se po pádu newyorkských dvojčat v tisku objevila zpráva "stoupenci Al Kajda, vybavení nejmodernějšími letadly z arzenálu amerických letišť, způsobili zřícení obou budov a smrt cca 3000 lidí."

Přetřásaným protiletadlovým systémem byly na Ukrajině vybaveny čtyři vojenské jednotky. Jedna na Krymu, dvě na západě země a jedna v oblasti, kterou ovládají protiukrajinské síly. Pokud mají povstalci skutečně BUK k dispozici, bude pocházet s největší pravděpodobností z tohoto zdroje, stejně jako k protivníkovi přeběhlá obsluha. Putin by musel být padlý na hlavu, kdyby jim "zapůjčil" takovou zbraň z Ruska.

 Vzpomenu-li na nacionalistické proklamace vůdců vzešlých z Majdanu, kdy dokonce někteří naši politici zvažovali odsun Volyňských Čechů do jejich pravlasti, ani se obavám ukrajinských Rusů nedivím. Na Krymu strach z budoucnosti vyřešili bleskurychlým referendem, o jehož výsledku už předem nebylo pochyb a od Ukrajiny se rázně odsekli. Východoukrajinští Rusové to mají těžší. Jde nejen o větší území, ale i významnější. Z hlediska surovin, průmyslu a strategické polohy.

V čem spočívá neustále předhazovaná vina Ruska, potažmo Putina? Co tak hrozného provedl, aby si zasloužil psí hlavu, kterou mu už půl roku s gustem nasazuje Západ? Rozhodně ho nelze vinit z pádu civilního boeingu, ani z liknavosti při odstraňování následků katastrofy, či vyšetřování jejích příčin. Událost se stala na svrchovaném území sousedního státu. Zoufalá holandská matka by mohla místo Putine křičet jména prezidentů Slovenska, Polska či Běloruska atd., které jsou, geograficky vzato, rovněž ukrajinskými sousedy. Nic jiného se Rusku neprokázalo a sotva někdy prokáže.

Bylo by to velkorysé státnické gesto, kdyby Moskva ústy Putina hned z prvopočátku jasně a kategoricky prohlásila, že veškeré naděje ukrajinských Rusů na připojení východoukrajinských oblastí  či Krymu k Rusku jsou zbytečnou, marnou nadějí a od veškerého dění v této oblasti se distancovala. Národ by to pravděpodobně i skousnul, kdyby šlo jen o vztahy dvou sousedních, historicky už dlouho rozhádaných zemí. Bohužel tomu tak nebylo a není. Na půdě Ukrajiny se pere Západ s Východem a za takové situace by Putinovo distancování bylo bráno jako projev zbabělosti, okamžitě provázený ztrátou, dosud mimořádně vysoké, obliby u voličů.

Proto budeme nadále u významných světových státníků svědky kohoutího natřásání, dělání velkých ramen a velkohubého vyhrožování. Bude vedeno v duchu toho, co by jejich voliči měli chtít slyšet a ze strany druhé bude limitováno zájmy mocných importérů a exportérů, kteří nebudou chtít přijít o kšefty.