Proletáři všech zemí, vyražte

"Německo vítá každého." Prohlásil jako bota černý běženec reportérovi TV před plotem na makedonské hranici. Pevně přesvědčený, že zaslíbená a bohatá země, do které míří, utečence ze všech zemí pořád přijímá a těší se na ně.

 Co udělá, až tam s podobnými kumpány dorazí a po několika tisícikilometrovém pochodu zjistí, že německá kancléřka lhala, když tvrdila, že Německo bere všechny bez rozdílu?

Nic víc člověka nenakrkne, jako když ho podvedou nebo okradou. Jako oklamaní se budou oprávněně cítit všichni, kterým odmítnou udělit právo azylu. Jako okradení se začnou cítit ti, které v rámci azylu a dohodnutých kvót, budou chtít zničehonic z Německa vyšoupnout do sousedních, méně štědrých zemí. 

 Jak se zachovají v návalu vzteku, ke kterému jižanské národy nemají daleko? Budou hulákat, zapalovat auta, rabovat, prát se. Vcítím-li se do nich, divit se nebudu. Překonali tisíce kilometrů v přesvědčení, že když kancléřka nejmocnější země Evropy něco slíbí, je to na beton. 

Jen co hlavy vychladnou, začnou bezpochyby vymýšlet, jak se vyhoštění vyhnout a hledat, kde se ukrýt. V tu chvíli se může objevit zachránce. Nabídne peníze se střechou nad hlavou, dá najíst i napít. Za čas i poradí, jak se dá pomstít zemi s nevěřícím psem, vlastně fenou v čele. Která je nejdříve srdečně s otevřenou náručí pozve a nakonec vykopne.

Že je mýliti se lidské, věděli už Staří Římané. I kancléřka Merkelová udělala lidskou chybu. Stane se. Už před půl rokem však měla sliby uvést na správnou míru. Protože se bála přiznat veřejně omyl, rozpoutala peklo.

Pokud se naplní nejčernější představy, bude jednou historiky označeno za třetí světovou. V lepším případě, se bude roky hasit za cenu nesmírných nákladů a i tak se Evropu už nikdy nepodaří vrátit do vyjetých kolejí.