Patnáct diváků v kině

Být jedním z nich, hledám cestu ven ještě dřív, než se na plátně objeví seznam tvůrců filmu "Cesta ven". Přitom podle padesátky filmových kritiků, jde o nejlepší dílo roku. Získalo trofej za Nejlepší film, Nejlepší herečka, Nejlepší scénář a Nejlepší režie. V kinech měl 260 představení, na které přišlo 3936 diváků.

Průměrně vzato patnáct. Sám mezi ně nepatřím, protože jsem film shlédnul na internetu. Být u něj kdysi tak běžný úvodní komentář "Tento film nastavil zrcadlo....", bylo by hodně křivé. 

Ulicí pochoduje protiromská demonstrace, chybí však scéna, kvůli které vznikla. Třeba jak se v Duchcově Romové pustí s basebalovými pálkami do kolem procházejících spořádaných a mírumilovných bílých.

Na pracovním úřadě jsou na pokornou hlavní hrdinku nečekaně úseční. Na jejího manžela v jiné scénce dokonce přitvrdí a když se trochu ohradil, za ním na řadu čekající "gádža" ho za to tvrdě do modřin zpacifikoval. Přitom právě pracovnice pracáků a sociálních úřadů by mohly vyprávět o násilí a hrubostech ze strany Romů. O tom však film decentně pomlčel.

Scénárista popisuje Romy hledající zaměstnání. Kolik Romů s nedokončeným základním vzdělání a bez znalosti řemesla je ochotno přijmout primitivní práci, kterou jsou jedině schopni dělat a to za mzdu, která k ni patří, na úrovni stanoveného minima? Spočtou-li všechny dávky, na které mají v případě nezaměstnání nárok, je pro ně lepší ležet celý den před telkou na gauči a párkrát za měsíc obejít přepážky.

Ve filmu má hlavní hrdinka jedno dítě. Ve skutečnosti by stačila pořídit aspoň dvě a třetí by bylo na cestě.

Film je bez uměleckých ambicí a v podstatě jen popisuje život Romů. Pak se však musím ptát, proč v něm chybí noční povykování Romů? Kdy bezmocní sousedé v zoufalství telefonují Městské policii, která po příjezdu jen bezmocně krčí rameny.

Scénárista si mohl vzít i příklad z filmu Skřivánci na niti a ukázat jak se vybydluje byt, když se uprostřed místnosti založí ohniště a přikládá se okenními rámy nebo rozštípanými dveřmi.

Stejně poutavá by byla epizoda, kdy Rom vracející se v ranních hodinách z herny, kde do automatů naházel všechny peníze utržené za ukradený šrot, spadne do kanálu, u kterého chybí mříž, kterou v předešlé noci vypáčil a následně zpeněžil.

Pokud jsem si dobře vyložil odpověď na otázku doktora, podle které měla matka protagonisty umřít do tří dnů po tom, co ji měl někdo z blízkých uřknout, mohlo se jednat o bílou. Pak ovšem nechápu, proč tak zajímavý fakt autor dál nerozvinul a hlavně nezvýraznil. Mohlo jít o zajímavou studii, jak mizerně se žije těm, kteří v "barevném" těle nosí bílou duši. Tím si i vysvětluji věčnou snahu protagonistky o stálé celodenní zaměstnání.

Jak zajímavá by byla rovněž scéna, která by se odehrávala při návštěvě v bytu otce hrdinky filmu. Ten žije po smrti její matky s cikánkou. Protagonistka se mohla podívat na světlý obdélník na zdi, ve kterém se krčí menší barevná fotka Manhattanu a říci "Kam se poděla vaše svatební fotka?". Otec by řekl "nelíbilo se ji, že není barevná" a hodil by hlavou k maceše. Nato by protagonistka řekla, "chceš asi říct, že byla černobílá".

Pro koho vůbec se takový film tvoří? Měl by se líbit Romům, kterých tu máme odhadem čtyřista tisíc. V tom případě by ale diváků mělo být padesátkrát tolik. Čechům, které vykresluje jako rasisty, se líbit nemůže a tak už zbývají jen kritici, kteří ho tak bohatě odměnili cenami a Ministerstvo kultury, které producenta určitě velkoryse podpořilo tučnou dotací.