Na české hranici začíná Asie

Na dálnici mezi Mnichovem a Salzburgem mne před léty předjelo civilní auto a posádka mi dala červeným terčem najevo, abych zastavil v krajním pruhu. Dálniční policie hledala stříbrnou Audi 6. Stejnou, jakou jsem řídil.

Chtěli vidět řidičák a doklady od vozu. Nejdříve jsem je požádal, aby mi ukázali doklady svoje a když mi vyhověli, doklady jsem jim podal štěrbinou okénka dveří. Na pokyn k vystoupení z vozu jsem jim dal najevo,  že z auta nevystoupím. Koukli na mne jak na blázna a řekli, ať jim teda otevřu hauptnu. Kouknuli na číslo karosérie a motoru a když si ověřili, že vše souhlasí, doklady štěrbinou vrátili a omluvili se. Bylo na místě vysvětlit, proč jsem tak přehnaně opatrný. Krátce jsem řekl o zkušenostech z českých dálnic, kde po vynucení zastavení vozidla často dochází k jeho ukradení.

Na to mi policista v civilu řekl něco v tom smyslu, že u nich jsem v Evropě, zatímco jen co přejedu českou hranici, budu v Asii. Šokoval mne tehdy natolik, že jsem se nezmohl na odpověď.

Zopakovat se to teď, se zadostiučiněním bych mu vysvětlil, že když na východ od Krušných hor začíná Asie, tak na západ od ní, aspoň podle počtu žen v hábitech a mužů typického vzezření, musí ležet Arábie.