Dnes ráno jsem na záhoně salátu rozpůlil dva oranžové slimáky. V noci jsem plácnul komára. Podobně dopadla před malou chvílí moucha domácí, hodlající olizovat na mém chlebu ostružinovou marmeládu.Všichni tihle obtížní živočichové
by žili, neprovokovat. Společně byli potrestáni za drzost, s jakou se drali na záhon, do lůžka a ke stolu. Spokojit se slimáci s plevelem kolem plotu, žili by. Sát místo mé, krev psí v nedalekém kotci, komár by žil. Stačit mouše drobky na podlaze, žila by. Místo toho mne přinutila natáhnout se pro plácačku a svou vlezlostí mne inspirovala i k napsání tohoto blogu.
Netýká se to však jen hmyzu, či plžů. Stejně provokativní jsou i tvorové mnohem dokonalejší.
Na dovolené jsem byl několikrát sousedem Rusů. Upozorňovali na sebe přezíravou hlučností a protože se tak chovají i jinde není divu, že jsou svému okolí nepříjemní až protivní.
V nedaleké vsi žije rodina šikovných automechaniků. Po návštěvě lupičů dva z nich doplatili životem na neopatrnost, se kterou se jeden z nich veřejně vychloubal, kolik mají doma milionů.
Kdyby 80 obyvatel amerického Orlanda svou sexuální orientaci nedávali veřejně najevo, jako ještě v polovině minulého století jejich podobně zaměření předkové, nevyprovokovali by Muhammada Abu-Salhu a byli by dnes na živu.
Naprostá většina Evropanů by proti současným imigrantům nic nenamítala, chovat se spořádaně, uctivě a skromně.
Neobtěžovat okolí nočním hlukem, drobnými krádežemi a ojedinělými násilnostmi, odpustili bychom Romům i jejich vrozenou nechuť vůči zaměstnání.
Oblékat se a chovat jako my, brali bychom i muslimy stejně shovívavě, jako jehovisty či jiné věřící.
Bohužel skromnost, slušnost a nenápadnost není dnes in a tak není divu, že často dochází k šíleným reakcím.
