Když je královna nahá a neví o tom

Historie zná mnoho šílených vládců. Poskytli i námět Andersenovi k napsání světoznámé pohádky. Dnešnímu světu rovněž vládnou blázni, myslící si, jak skvěle vypadají. Ačkoliv je opak pravdou, ustrašení dvořané jim to neřeknou.

Když o rozum přijde obyčejný člověk, nejbližší ho odvezou k lékaři a začne se léčit. Tak by dopadl bezpochyby i ten, který by u svého domu přestal zamykat dveře a z ulice zval dovnitř všechny lidi v nouzi. Jen co by přivedl prvního, už by ho rodina vezla do nejbližší nemocnice. Po vyšetření by jeho stav nazvali chorobnou filantropií. Dostal by prášky na uklidnění a příbuzným by doporučili, držet nemocného pod dohledem.

Odjakživa je mnohem vážnější tragédií, pokud šílenství postihne mocného vládce. Ve Starém Římě takových bylo bezpočet a ani nejbližší okolí, včetně manželek a příbuzných, si nedovolilo říci do tváře císaři, že je blázen, nebo k němu přivést lékaře. Raději si počkali na vhodnou příležitost k zákeřné likvidaci. I v českých zemí vládli až do 19. století občas podivíni, bojící se zvuku zvonů, koček či bouřek, trpící paranoiou, či jen prostoduchostí.

V minulém století si během pár desetiletí dokázali pouzí dva vládci, trpící nespornou duševní úchylkou, připsat na svá konta desítky milionů padlých, popravených, umučených nebo zemřelých, aniž by se jich, někdy až k smrti ustrašené okolí dokázalo zbavit. Jeden z nich zemřel přirozenou smrtí a druhý, když jako zázrakem vyváznul z řady atentátů, si nakonec sám vzal život. 

Ani v současném století si lidstvo s duševně nemocnými vládci rady neví. Ačkoliv je jedna očividně postižená chorobnou filantropií, psychiatři mlčí, patolízalové přitakávají, charakternější mlčky zatínají pěsti nebo skřípají zuby. V okolí mocné vládkyně se nenajde hrdina, který by jako první vykřiknul "kancléřka je nahá".