Blíží se další volby a tak si pokusím vzpomenout na ty socialistické. Bývával jsem členem volební komise v jednom okrsku mého bydliště. Volby začínaly v pátek ve 14 hodin a my jsme se museli dostavit hodinu před zahájením.
Volební místnost mého okrsku byla zřizována v učilišti a na stejném místě vydržela dodnes. Bývala přiměřeně vyzdobena a v koutě místnosti stála plenta pro odvážné, kteří využívali práva tajné volby. Ze z hruba tisícovky voličů tak dva, či tři a proto nebyl problém při sčítání hlasů si říci, že přeškrtnutý volební lístek patří J.N, kterému se nelíbilo, že manželku má na volebním lístku, místo aby vařila u plotny a po večerech ji nemá v posteli, ale čas tráví na schůzích či konferencích. Dalším, který chodil za plentu, byl místní pobuda, který o sobě tvrdil, že má aristokratický původ. Jeho lístek se snadno poznal. Pokaždé na něj napsal "jděte všichni do hajzlu".
Ve volební komisi nás bylo osm. Rozdělili jsme si volební seznamy, připomenuli povinnosti a čekali na první voliče. Byli jimi lidé přicházející z dopolední směny, z tehdy ještě fungujících a na dvě směny pracujících továren města. Z Ladovky, kde pracovalo 1200 zaměstnanců, Jitony, ve které bylo zaměstnáno včetně podnikového ředitelství na 500 lidí a Otavanu, ve kterém šilo obleky na 250 švadlen. Ti, kteří spadali do našeho obvodu, vytvořili krátce po zahájení početnou frontu a chvíli trvalo, než jsme ji zvládli. Po zaměstnancích přicházel zástup učitelů gymnazia. Vedl je zástupce ředitele. Přišli seřazeni do řady jako husy. Na povel řídícího se zastavili, pak provedli v pravovbok. Předstoupil o krok a hrdě prohlásil "budeme volit manifestačně". To znamenalo, že volební lístky KSČ vhodili do škvíry volební urny, aniž si přečetli, koho vlastně volí. Seřadili se znovu do řady, na povel obrat a vypochodovali z místnosti. Po prvotním náporu se už voliči až do noci jen trousili a byl čas na drby. Během těch dvou dnů jsem se dozvěděl, zejména od členek volební komise, spoustu zajímavých věcí na většinu spoluobčanů. Ten pije jak duha, tahle zahybá s tamtím, tenhle to a tamta zase ono. Kolem sedmé nám přivezli studenou večeři a s desátou hodinou jsme zapečetili volební urnu, uzamkli místnost a klíče jsme předali hlídce LM, která místnost střežila až do rána. Za první den odvolily tři čtvrtiny voličů a my věděli, že v neděli to už bude pěkná nuda. Sešli jsme se před osmou, od hlídky převzali klíče, odemknuli a odpečetili urnu. Dopoledne si dva členi převzali přenosnou urnu a šli navštívit ty, kteří oznámili, že z důvodů nepohyblivosti či onemocnění nemohou odvolit ve volební místnosti. V poledne přivezli oběd a po něm přišel čas řešit reakcionáře, kteří nám kazili 100 % účast. Měli jsme jich v okrsku několik. Vdova mlynářka bydlící v polorozpadlém mlýně u Lužnice. Za tou se muselo dojet autem. Staří manželé v paneláku a bývalý majitel a ředitel továrny. Chodíval jsem ještě s jednou členkou za těmi do paneláku. Urnu jsem přehodil přes rameno a protože to bylo nedaleko, šli jsme pěšky. Panelák měl čtyři patra a oni až v posledním. Na každém schodišti na nás čekaly na škvíru pootevřené všechny dveře a když jsme došli až nahoru, nejdříve jsme zvonili, potom klepali a moje kolegyně i volala "my víme, že jste doma. Otevřete." Cestou dolů po schodech jsem přímo cítil, jak nám neúspěch všechny dveře přejí. Náš předseda byl po návratu velmi zklamán, protože nemohl zatelefonovat těm nahoru, že máme 100%.
Byl to zabitý víkend, ale dalo se to snést, když chodili voliči. Horší to bylo v pátek večer a celou sobotu. To už byla nuda. Největší otrava nastala po uzavření volební místnosti. Povel k rozchodu přišel až po hodinách čekání.
Dnešní komise to mají ještě horší. Nudí se téměř pořád a mají spoustu času na drby. Když jdu volit, dbám proto na zevnějšek. Pečlivě se oholím, svátečně obleču, nablýskám boty. Před vstupem na "molo" se napřímím, naladím spokojený úsměv, překonám artrózu v koleni a vejdu svižným krokem. Cítím, jak mne přejíždí jejich pohledy a tuším, co nastane, až se za mnou zavřou dveře.
