Jak chce Švédsko vyhostit 70 tisíc migrantů?

Prý budou muset odejít dobrovolně, nebo k tomu budou úřady přinuceni. Jak je však chtějí přinutit, když si ve Stockholmu neví rady s desetiletými marockými dětmi? Švédům problém s imigranty přerostl přes hlavu. Jsou v koncích.

Jak se píše na Seznamu (http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/392947-stockholm-uz-neni-bezpecny-svedska-policie-priznala-ze-neuhlida-poradek.html), ve Stockholmu žije na 200 marockých dětí, kteří beztrestně kradou. Vedle nich tam jsou stovky dalších, už plnoletých marockých mladíků. Podle vyjádření stockholmského policisty se živí zlodějnami, obtěžují pracovnice azylových center, dívkám na ulici sahají mezi nohy a když se brání, zfackují je. Policista přiznal, že by svou dceru v žádném případě na stockholmské nádraží, kde se tyhle živly srocují, neposlal. Dál přiznává, že zatýkají stále ty samé a pořád dokola. Podle zákonů je totiž nemohou zavřít, nezjistí li jejich totožnost a věk. Tak se stává, smutně konstatuje policista, že si přede mnou po chodníku provokativně poskakuje delikvent, kterého jsem před chvíli zadržel.

Když nedokážou uvěznit pár desítek prokazatelných zločinců a násilníků, jak chtějí deportovat desítky tisíc neazylantů a hlavně kam? Jak jim dokážou, že jsou z Maroka, Alžírska, Tunisu nebo Libye, když nejsou schopni zjistit jejich totožnost? Jak chtějí přesvědčit kohokoli, aby tyhle URO (unidentified running objects) přijali, když všude jsou rádi, že se jich zbavili? V loňském roce přišlo do Švédska kolem 160 tisíc běženců a Švédsko ochromili. Co budou dělat Švédové za rok, když jich tam mohou mít třikrát tolik?

Švédští politici slibují svým voličům zpřísnění ochrany hranic. I kdyby obsadily kordonem policistů, vojáků a dobrovolníků celé jižní pobřeží Švédska, budou na tom stejně, jako když na stockholmskou strážnici přivede policajt delikventa jen proto, aby ho vzápětí propustili. Pokud ke švédskému pobřeží připluje člun s imigranty, musí přivandrovalce nechat vylodit. Jinak by je všemožné "lidumilné" agentury rozcupovaly na cimpr campr. Jen co vstoupí na švédské území, musí zahájit azylové řízení a už v tom zase lítají.

Za tři roky jich tam mohou mít milion. A co za pět, za deset let? Co si počnou se sta tisíci gaunery, když si dnes v hlavním městě neví rady s 200 dětmi? I když se rozhodne o masové deportaci, jak ji chtějí provést? Dnes připouští, že vyhoštění 70 tisíc loňských migrantů bez práva na azyl bude trvat několik let. Jak dlouho budou vyhošťovat ty, kteří se do neoprávněně do Švédska navalí letos, napřesrok, a.....? 

Dnes nepomůže ani zrušení sociálních podpor, neposkytnutí přístřeší, či stravy. Přilil by se jen olej do ohně a zločinné běsnění cizinců by ještě zintenzivnilo. Netýká se to jen Švédsko. To samé řeší Německo, Francie, Anglie a všechny země na pochodové trase Turecko - Velká Británie/Skandinávie.

Pokud po dlouhém řízení úřady přece jen rozhodnou o vyhoštění sta tisíců běženců, vyhoštěnci se bezpochyby rozptýlí do úkrytů ke šťastnějším krajanům. Když se je během let za cenu vysokých nákladů podaří zadržet, další roky potrvá, než se najde zem, ochotná je přijmout. A což teprve samotná deportace sta tisíců lidí. Kolik set miliard Eur může stát taková operace? Třeba Německo na to peníze najde, ale co země zadlužené až nad uši? A co s dalšími přivandrovalci, kteří se během té doby do Evropy nahrnou?

Země, nacházející se mimo tuto "vidlici" se mohou ještě pár měsíců, či rok bláhově utěšovat, že jich se to netýká. Politici mohou přesvědčovat občany, jako se právě děje v Česku, že jejich území ochrání pohraniční hlídky. Pokud se však davy přivandrovalců rozhodnou zamířit i do těchto zemí, budou stráže na  hranicích stejně bezmocné, jako eventuální patroly na pobřeží Švédska.

Návrat časů socialistické Pohraniční stráže s ostře nabitými kulomety na hláskách a samopaly v rukách je v současné Evropě vyloučen. Přísnou ochranu hranic států nahradil bezzubý "Schengen" a imigranti jeho benevolentnost mazaně zneužívají. Stejně jako bohulibý azylový zákon a milosrdnou Listinu základních práv a svobod. Přitvrdit platnou legislativu k obrazu současného dění, který tehdejší zákonodárci nemohli předpokládat, by v byrokratické EU trvalo roky.

Nedá se věřit ani ve vítězství politických stran, slibujících radikální řešení. V podvědomí voličů je, navzdory sedmi desetiletím, pořád příliš živá vzpomínka na hrůzy nacismu. Nezbývá proto, než spínat ruce k nebesům a doufat, že Evropu od návratu temného středověku zachrání deus ex machina.

?