Hledal jsem ho všude a není. Prý to s v nějakém blogu přehnal, když použil nepravdivé informace, špinící ukrajinskou stranu. Myslím, že jde ze strany redakce o přehnanou reakci. Čtenáři blogů nejsou hloupí, aby si předkládané informace nepřebrali.
V knihovně mám překlad díla Mein Kampf, jehož vydání předcházela vzrušená diskuze, není-li to propagace fašismu. Přečetl jsem knihu poctivě a nestal se nacistou. Jen jsem si rozšířil už tak dost širokou představu o Hitlerově míře šílenství.
Na obhajobu pracovníků redakce musím přiznat, že nás předem varovali. Máme pracovat s relevantními informacemi, případně odlišit ověřená fakta od vlastních domněnek, tvrzení a názorů. Také nám připomenuli, že nesmíme zveřejňovat informace nepravdivé, polopravdivé, neúplné, nebo takové, jejichž pravdivost jsme si nemohli dostatečně ověřit. Prostě, když napíšu, že naše Anča má šestky, nestačí tvrzení doložit jejím sklonem k pojídání švestek. Nezachráním to ani poznámkou, že kdo tomu nevěří, ať si Anču přeměří. Anču bude třeba vyfotografovat s krejčovským metrem ovinutým kolem jejího nahého poprsí tak, aby bylo vidět, že obvod přes prsa odpovídá udávanému rozměru a že nejsou vypolštářovaná nějakou speciální pušapkou.
Četl jsem rád blogy pana Fojtíka, i když ten poslední mi unikl. Pokud bych se v něm dozvěděl o nálezu hromadného hrobu, ve kterém měly být objeveny mrtvoly nejprve znásilněných a teprve potom zabitých nezletilých dívek, bral bych takovou informaci s opatrným nadhledem. Už samotný hromadný hrob, pokud se jeho existence potvrdí, by měl stačit k odsouzení těch, kteří něco tak hrůzného spáchali. Pokud někdo dokázal zabít školačky, fakt, že je předem znásilnil, těžko může zhoršit odpornost takového zločinu.
Dění na Ukrajině hodně připomíná srbskokosovský konflikt. V Srbsku viníky poměrně rychle objevili a dostali před soud v Haagu. Z Ukrajiny se pravdivé informace dozvíme sotva a je pravděpodobné, že hlavní podněcovatelé a strůjci spravedlnosti uniknou. Na rozdíl od války v Jugoslávii, tentokrát Západu prokazatelně chybí interes. Stačí vzpomenout na sestřelení malajského civilního letadla. Od jeho pádu a smrti téměř tříset cestujících uplynuly, bez pár dnů, tři měsíce. Kdo a čím letounu proděravěl trup je nepochopitelně stále záhadou.
Chápu pana Fojtíka, že za této situace je těžké psát o ukrajinském konfliktu blogy, za které je možné dát ruku do ohně. Zároveň je těžké ubránit se pokušení nepsat. Pokusit se slepit ze střípků informací osobní pohled na východoukrajinské běsnění, když už ne jako věčnou pravdu, tak alespoň jako způsob obrany vlastního rozumu před všeobecným masírováním mozků proukrajinskou propagandou.
Respektujíc pokyn redakce, uvádím před poslední větou blogu, že jsem si ji volně vypůjčil od kolegy Hemingwaye.
Nikdy se neptej, komu zvoní hrana, protože zvoní i tobě.
