Evropa není jen naše

Jsme svědky nové xenofobní  vlny. Tentokrát míří proti bakterii, které kupodivu nechybí průkaz identity. Jmenuje se Xylella Fastidiosa a pochází z tropů. Její osud mne dojímá a proto ji budu v dalším textu říkat zdrobněle xylelka.

Xylelka žije na dřevinách.  Vybíravá rozhodně není. Zatím se ví o dvou stovkách druhů, se kterými se spokojí. Jen co však v Evropě zdomácní, určitě jejich počet ještě poroste. Choulostivá evropská "květena" je vůči ní bezmocná a po setkání s ní zakrátko hyne. 

Xylelka byla domovem odjakživa v tropech. Tam by si také dál spokojeně vegetila, nebýt obchodníků se "zeleným masem". Napadlo je obohatit Evropu. Díky tomu podnikla xylelka, spolu s africkými keři a stromky, výlet do evropských parků a zahrad.

Díky těmto přepravcům s ní už mají bohaté zkušenosti třeba v Itálii. Smutné je, že jinak tak vstřícní Italové, xylelku nevítají. Dokonce se ani neradují, že se stejně jako jim, xylelce zamlouvají italské olivovníky. Jakmile se v některém stromu uhnízdí, celý sad kolem pokácí.

Podobně nenávistně se chovají k této chudince i ve Španělsku, či Francii, kde se rovněž pokouší najít nový domov. Mohla by být díky Bauhausu i v Česku. Našli ji i v Německu. V této jinak až příkladně kosmopolitní zemi, nastal po jejím objevení nečekaný poprask. Kolem skleníku, kde se xylelka pokusila zabydlet, vytýčili deset kilometrů široké ochranné pásmo a zahájili proti ní nesmiřitelný boj. 

Odmítavě se k migraci xylelky do Evropy staví i řada významných evropských institucí. Překvapivě se k nim přidávají i čeští vědci, třebaže jsme ještě před nedávnem právě z jejich úst uslyšeli prohlášení "Evropa není jen naše".