Vyspělý a třetí svět nemůže dělit, jako je tomu dnes, Mariánský příkop, ale jen nehluboká rokle. Zemím třetího světa je třeba pomoci dohnat svět vyspělý, dříve než miliony jejich emigrantů způsobí, že vyspělý svět "dožene" je.
V souvislosti s migrační tsunami by měli úředníci Bruselu přestat voličům lhát a raději otevřeně přiznat:
1) Dokud budou imigranti do Evropy chtít, není v našich silách jim v tom zabránit.
2) Vůči přicházejícím migrantům nelze přistoupit k násilí, protože by to zplodilo další násilí. Přihlédne-li se k faktu, že desítky milionů Turků, Arabů, Asiatů a Afričanů žijících v dnešní Evropě mají k násilnostem daleko blíž než civilizací zhýčkaní Evropané, nemusel by eventuální konflikt pro většinové Evropany dobře dopadnout.
3) Jakmile cizinec vkročí na evropskou půdu, jsme povinni na jejich žádost zahájit azylové řízení. Ti, co identifikační doklady nemají většinou tvrdí, že o ně přišli během bombardování. U statisíců tak imigrační úřady prakticky nemají možnost jejich údaje ověřit a nezbývá, než výmysly akceptovat.
4)V případě, že by se i rozhodlo, neposkytovat azyl migrantům bez dokladů, není stejně v našich silách sta tisíce URO (unidentified running objects) deportovat.
5) I kdyby se za cenu značného úsilí pochytali a soustředili ve sběrných táborech, nebude kam je přepravit, protože rodnou zem nepřiznají, stejně jako zapřou jméno či rodné číslo.
6) Pokud války odezní, situace se nezlepší. Deportace milionů běženců bude natolik časově, technicky i finančně náročná, že potrvá desítky let. Lze počítat s tím, že během té doby budou cizinci zakládat rodiny, plodit děti a situaci vědomě zhoršovat. Kvůli nechuti opustit Evropu lze očekávat ukrývání se u příbuzných nebo v ghettech, kam se i policisté bojí. Nárůst kriminality bude pak logickým následkem daného stavu.
7) U těch, které se podaří po nezměrném úsilí do patřičných zemí vrátit nelze zaručit, že výpravu za lepším nezopakují.
Shrnutí
Evropa, jako ostrov blahobytu v moři bídy, nemůže dlouhodobě existovat.
Během několika desetiletí, africké a asijské bývalé kolonie světu názorně předvedly, že k postkoloniální samostatnosti vývojově nedospěly. Zrušení kolonií lze přirovnat k předčasnému rozbití skořápky kuřete, naivnímu světu představované jako vysvobození.
Ve skutečnosti se kolonizátoři "osvobozovacím bojem" chytře zbavili nákladů, starostí a odpovědnosti za vzdělávání, zdravotnictví, sociální náklady a rozvoj bývalých kolonií. Podmáslí nechali primitivům jásajícím nad svobodou a sami si nechali máslo v podobě levných nákupů podceněných surovin a zemědělských produktů. Bývalé kolonie sužují hladomory, kmenové války, náboženské rozbroje, korupce, zločinnost, anarchie. Emigrace, které jsme svědky, je útěkem ze všeobecné mizérie.
Vyspělý svět musí přestat pokládat země třetího světa jen za zdroj laciného zboží, pracovní síly či odbytiště zbrojního průmyslu. OSN by měla přijít s radikálním řešením pomoci, i kdyby se z těchto zemí měly vytvořit, v dobrém slova smyslu, protektoráty. Protektor by nebyl jestřábem, číhajícím hladově na předčasně vylíhlá kuřata, ale kvočnou, starajíce se o bezbranné, dokud náležitě nedospějí. Vyspělé státy by měly v zemích třetího světa názorně předvést, co je civilizovanost, než jim v jejich domovinách miliony necivilizovaných imigrantů předvedou v plné síle, jak vypadá barbarství.
Bohatý svět musí pochopit, že je lepší kvůli nezištné pomoci chudým zemím o něco zchudnout, než pod náporem utečenců zkrachovat.
