Blatské živobití. Kapitola první.
"Zbyl ještě chleba?" Voborníková se na nákup teprve chystala.
"Jen zamluvenej." Kubíková opřela tašku o hromádku špinavého sněhu a ukázala na statek se zbytky selského baroka v opadané omítce.
„Už ji tam zase má."
„Hlavně ona jeho." Pod přísným pohledem sousedky Voborníkové trochu ztuhnul úsměv na rtech.
„Vyprávěla jsem o tom při zpovědi panu děkanovi. Řekl, že ho Pán Bůh potrestá.“
„Čím asi, když boží mlýny zestátnili jako první. Představ si, že nedávno vyjel i po mně." Chvíli se pásla na sousedčině pohoršeném výrazu a s potutelným úsměvem dodala. "Po tobě ne?"
Uraženěji ne už říci nešlo.
„Můj stál vedle něj u žlábku v hospodě a prej ho má jak slon." Zvedla oči k nebi a vzdychla. "I bez tvého desatera vím, že je lepší ptáček v hrsti, jak pták na střeše." Popotáhla za uzel šátku." Neměla bych ti to říkat, ale tvůj pobožňák je tam s nimi.“
Kubíková se rozesmála. "Co by tam tak asi dělal? Kazišuka?"
Projela otlučená škodovka a před statkem zastavila.
„Vrána k vráně. Co Venca u nás, to tenhle v Komárově.“
Hodiny na kapličce odcinkaly desátou a Kubíková se sehnula pro tašku. „Musím domů. Poručil si divočáka na houbách.“
Když míjela auto, všimnula si, že se z pootevřeného okna v podkroví páří.
„Jak to může takhle narůst.“ Po hlase poznala Vencu, ale jen co se ozval druhý hlas, ztuhla.
„Prsa se mi, vole, sotva vejdou do dlaní a to je mám, vole, jak medvěd brtník.“ Na to se ozvalo ženské zahihňání.
Potlačila chuť mezi ně vlítnout a jen pro sebe zlověstně šeptla. "Bejku, já ti dám kance. Houby s octem."
V místnosti s dlouhým stolem a několika židlemi se nad hromadou napařených kuřat skláněly tři postavy. Žena v bílé igelitové zástěře škubala, Maier kuchal a Pepa vykosťoval. Kubík vsedě plnil pytlíky.
Pepa otřel ruce do ušmudlaného ručníku a sklonil se k přepravce pro láhev piva.
Zuby ji otevřel a uzávěr vyplivnul do kýblu s vnitřnostmi. "Že bychom sedli? Měsíc je za půlkou."
Maier hodil okem po Vlastě.
„Počkejme na úplněk."
Kubík vyrovnal pytlíky do řady a prstem je počítal.
„Čtyřicetdva. Abys nedostal, vole, podágru.“
„Tak mi od nějakejch pomoz.“
Zkrátil řadu se stehýnky. “Tůdle mi, vole, obvoďák řekl, že mám metaforismus mladého kluka.“
„Neřekl metabolismus?“ Usmála se Vlasta.
Pokrčil rameny. „Teď hlavně metu domů, vole. Stará dělá, vole, kňoura na houbách." Natáhl se pro pytlíky. "Málem bych na to hlavní zapomněl, vole. Fena se hárá, vole, a tvůj se motá ve smečce, co nám celou noc provyje pod okny.
„Taky by mohl mít rodokmenovou hrdost a nezahazovat se s ňákou bez něj.“
„Jakej pán, takovej krám.“ Věděla, že není jediná. Chodila k Vencovi podobně jako ke kadeřníkovi a i u něj čekávala, až přijde na řadu.
Pepa vrátil prázdnou láhev do přepravky a zvednul kýbl s vnitřnostmi. „Další program zvládnete určitě sami.“
Kubík do náruče pobral výslužku a vydal se za ním.
Štěpán Bicera
Selské baroko. K22 Tři pohřby.
Pozoruji hospodskou pečlivě točící pivo a přemítám, proč Jednota, dokud ji hospoda patřila, nenabídla také vedle desítky i dvanáctku a polotmavé. Už se nese a vidím, že rozjásaný nemusí být jen obličej, ale i chůze.
Štěpán Bicera
Selské baroko K21 Nenahraditelné ztráty
Slunce se dotklo okrajem Svineckého lesa v místech, kde se říká Na Americe. Za pět minut se schová za špičkami stromů a po chvíli ho bude následovat i Večernice. Za spoustu let se nebeské představení téměř nezměnilo.
Štěpán Bicera
Selské baroko K 20 Zanedbatelné ztráty
Ostře znějící výstřely nemohly být z brokovnice, ale nepřipomínaly ani rány z kulovnic. Zkusil jsem si vybavit střelbu ze samopalu vzor 58, ale od vojny už uteklo příliš času, aby se mi to povedlo. Manželce jsem namluvil,
Štěpán Bicera
Selské baroko K 19 Přijde hic
Dvířka do dvora visela jen na horní skobě a při otevření hlasitě zaskřípala. Sténající pant jsem použil místo zvonku, ale ani po opakovaném zavrzání se Bašta neobjevil. Nezbylo, než na nevábně vyhlížející dvůr vstoupit.
Štěpán Bicera
Selské baroko K18 Špitál
Šipka s nápisem onkologie nás zavedla ke vchodu do nevábně vypadajícího pavilonu, kolem kterého byly o zeď opřené tyče s cedulkami "pozor, padá omítka". Jakmile jsme vešli do vestibulu, Kubík vyvalil oči na pacientku v županu.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Novorozená štěňata kdosi hodil do kontejneru, ujala se jich adoptivní matka
Šest asi dvoudenních štěňat někdo vyhodil do kontejneru na okraji Zbraslavic na Kutnohorsku. Z...
Palestinští vězni leží spoutaní nazí a v plenách, prozradily zdroje z nemocnice
Palestinští vězni jsou při pobytech v nemocnici v Izraeli drženi připoutaní na lůžku s páskou přes...
Skončí Veselý v Radě ČT za urážky Vášáryové? Ani nevím, kdo to je, říká herečka
Slovy člena Rady České televize Lubomíra Xavera Veselého vůči bývalé velvyslankyni v Rakousku,...
Prosazovat důchodovou reformu chce koalice na mimořádné schůzi Sněmovny
Přímý přenos Nejtřaskavější bod z programu květnové schůze budou poslanci projednávat až příští týden, po...
- Počet článků 991
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1281x