Babiš ala Marie Terezie

V mládí jsme o této královně slýchávali pikantní zkazky, které tehdy přežily dvě stovky let. Měli jsme ji za nymfomanku, kterou prý uspokojili jen hřebci. Také se říkalo, že na buzerplac nastoupili husaři, aby si vybrala toho NEJ.

Ve skutečnosti byla Marie Terezie neskonale věrná a ctnostná. Až do manželovy předčasné smrti trpěla nepřetržitými nevěrami Štěpána Františka a soudě podle šestnácti dětí, které mu zplodila, snažila se záletům zabránit, jak jen mohla. 

Umravnit ho však nedokázala a tak se začala mstít na lehkých ženách. V roce 1747 založila die Keutschheitskomission ( komisi cudnosti ), jejíž hlavou byl přísný jezuita. Měla pět set členů, kteří patrolovali ve vídeňských ulicích. K zatčení dívky jim stačilo, aby šla sama, bez růžence v ruce. Přistihnout některou in flagranti, musela s tím mužem uzavřít manželství.

Dopadené prostitutky nechávali ostříhat, hlavu polít asfaltem, vystavit na pranýř, zmrskat a vyhnat z města. Pokud byly chyceny podruhé, byly deportovány do balkánských lesů, kde při těžbě dřeva brzy umíraly. Vídeňské kněžky lásky o Marii Terezii z čiré pomsty rozšířily výše zmíněné pomluvy, které se předávaly z generace na generaci a možná i dnešní mladí jim věří.

Podobně jako Marie Terezie, i pan Babiš se pustil do umravňování typů, které by bylo možné sprostě nazvat stejně jako ty vídeňské. V jeho případě není příčinou žárlivost, ale znechucení nad nenažraností politiků a jejich chráněnců. Před založením hnutí ANO to v jednom televizním pořadu otevřeně přiznal. Tří procentní úplatek za státní zakázku či dotaci ještě dokázal "skousnout". Když však politici natáhli ruku pro procent dvanáct, rozhodl se jim "hříšné praktiky" zarazit.

Jak dobře se mu to daří, dokládá podobný vývoj jako u Marie Terezie. Tu pomlouvaly vídeňské Huren (podobnost k českému výrazu není náhodná) a pana Babiše se stejnou záští ty české.