Získalo jen 30% hlasů, zatímco ostatní strany mají procent sedmdesát. Pokud něco takového říká stará Blažková z Horní Dolní, dá se tomu pousmát. Je na pováženou, chovají-li se tak lídři poražených stran, v čele s politologem.
Mohlo by to platit, pokud by se poslanecké volby konaly stejně jako prezidentské. Potom by se po druhém kole dalo říci, že vítěznou stranu nechce za svého lídra v procentech vyjádřený počet voličů hlasujících ve prospěch protikandidáta.
ANO vyhrálo poslanecké volby s odstupem, nemajícím v historii Česka obdoby. Obdrželo bezmála tolik hlasů, kolik dohromady nastřádaly daleko za ním pokulhávající tři následující strany. Přesvědčivé vítězství si zaslouží od ostatních stran respekt s gratulací. Sportovní přístup by ocenili určitě i jejich nevoliči. Místo toho se nejen tradiční, ale i nové partaje chovají jako nejmenovaný australský tenista, který po ostudné porážce odmítl poblahopřát soupeři podáním ruky a u všech přihlížejících ztratil renomé.
Na druhou stranu nelze na hlavu poraženým stranám upírat právo povolebním bojkotem zatlačit vítěze do kouta. Stejně tak nelze zakázat voličům hledat příčinu tak nezvyklého chování. Sám si neochotu ke koaliční vládě vysvětluji tím, že v koalici s hnutím ANO se nedají provádět fígle, které od Vítězného listopadu k vládnutí "zažitě" patřily. Z neustále opakovaných nezákonností se časem stala vyšlapaná pěšina, na které si procházející vůbec nepřipouštěli, že se pohybují zakázanou trasou.
Něco podobného se dělo před léty v jednom mysliveckém sdružení. Tamní myslivci byli po léta navyklí si srnčí zvěřinou vylepšovat tabuli rodinné oslavy nebo vánoční stůl. Kromě toho, komu se o silvestrovském dopoledni nelenilo, ten mohl vyrazit na šoulačku, které říkali panský hon. Myslivec se prošel revírem podobně, jako to kdysi dělávala šlechta. Z vyplašených bažantů si vybral jednoho s pořádným klínem, ze zajíců střelil toho nejmacatějšího. Zákon, přikazující bažanty a zajíce lovit jen při společných honech, jako by nebyl. Místní úzus léta fungoval, než do svých řad osudnou chybou přijali myslivce, který nejenže odmítnul se k nezákonnostem přidat, ale na členské schůzi takové pytláctví otevřeně zkritizoval. Tamní myslivce přinutil chovat se ve smyslu litery zákona a ti mu to oplatili nevraživostí. I do českého politického revíru se dostala v podobě hnutí ANO podobná "škodná" . Brání tradičním stranám šoulat vyšlapanou pěšinou a ty se ho na oplátku štítí jak nakaženého leprou.
Poražené strany oprávněně tuší, že hnutí ANO během následujících čtyřech letech dokáže realizovat ideu, že se stát dá řídit jako soukromá firma. Kde se při nákupu cena tlačí co nejvíc dolů, zatímco při státních nákupech během vlády ODS či ČSSD, se naopak domlouvala co nejvyšší, aby bylo o co se šábnout.
Vznikla z toho řada kauz a bezpochyby musely existovat i předlouhé "šiky" neodhalených případů. Výsledkem byly věčné schodky státního rozpočtu a neobjevit se na scéně hnutí ANO, dnes by státní dluh atakoval dva bilióny.
Tradiční strany se musí rovněž obávat, že během čtyřletého vládnutí odhrne hnutí ANO pověstný koberec, notně zvlněný pod něj zametenými kauzami. Znamenalo by to pro ně smrtelnou ránu do vazu a vidina takové pohromy dává dohromady i jinak trvale rozhádané partaje.
