Bílá smrt: krátkometrážní film ze světa Čapkovy Bílé nemoci

Jak vypadá svět Bílé nemoci desítky let po Galénově smrti? I sešli se filmoví tvůrci a začali realizovat svou vizi světa. A vy nyní můžete nakouknout do jejich práce. 

Film Bílá smrt se odehrává zhruba třicet let poté, co slavný doktor Galén zemřel. Díky Bílé nemoci se nikdy neodehrála druhá světová válka. Nikdy nedošlo k holokaustu - šoe a v rámci boje proti světové pandemii, vznikly zcela nové politické subjekty. 

"Bílá smrt je jakýmsi nahlédnutím do rozpadajícího se totalitního světa v němž vir bílé nemoci zmutoval na tzv. bílou smrt," sděluje Ondřej Adler, autor scénáře a režisér projektu. "Nemoc sama ale není středobodem příběhu. Tím je postava Luboše Šťastného, který pracuje v mašinérii, která má na starost politické procesy. Právě do jeho hlavy se snažíme ve filmu dostat."

Finální scénář k projektu vznikl v roce 2017. O něj ale kvůli černobílému pojetí a orientací do post noir žánru nejevil nikdo zájem. Autoři se tedy na konci roku 2018 rozhodli začít natáčet sami pod hlavičkou nově založeného Adler filmu. První klapka padla v březnu 2019, a ta poslední má klapnout v březnu 2020. Produkční práce tedy trvají s přestávkami celý jeden rok.

Hlavní herecké duo přitom není složeno z amatérů, ale hereckých profesionálů: Patricka Markese jako Luboše Šťastného, který vystupuje například v projektech České televize (Vzteklina, Zločin v Polné) nebo externě hraje kupříkladu v Národním divadle či Divadle v Řeznické a v Divadle v Celetné.

V hlavní ženské úloze Marie Dostálové, můžete spatřit herečku: Moniku Fejglovou. Známou například z filmu Běžci režiséra Víta Karase, nebo z prken, která znamenají svět Divadla Bez záruky.

"Luboš Šťastný je člověk, který si prošel náročným dětstvím. Zadělal si na spoustu problémů, které ho dostaly do nepříjemných situací," popisuje svou roli herec Patrick Markes. "A z toho ho vysekala dívka, díky které se dostal do soukolí totalitního režimu, který panuje v tomhle příběhu. A všechno co dělá, což nejsou pěkné věci: mučení, popravy, tak jsou dělané proto, že uvěřil hlavní myšlence tohoto systému, za kterým oddaně směřuje."

Celý film by nevznikl, nebýt množství osob, který se na něm dobrovolně i s celými rodinami podílejí. A nevznikl by i nebýt institucí typu: Alšova jihočeská galerie, Hornické muzeum Příbram, Mezinárodní muzeum keramiky Bechyně, Zemní práce Valeška či Caffe & Bar Bagrista, kteří se na něm podíleli ať personálně, nebo pronajmutím prostor pro natáčení. Díky tomu tak ve výsledném sestřihu uvidíte dosud nikdy neviděné lokace ve středních a jižních Čechách.

"On vůbec celý přístup k vizuálu snímku bude takový svůj," ukazuje Ondřej Adler několik obrazů z bytu komisaře. "Idea je, aby sama barva hrála ve filmu svou úlohu. S tím už jsme od začátku počítali. Proto například všude, kde není barva důležitá, tak tam jsme jí vyškrtli. Totalitní systém je ukázán černobíle. Ovšem vzpomínky, sny či představy postavy, oproštěné od totality, jsou náhle barevné. Stejně tak třeba i krev infikovaného Bílou smrtí, která se náhle zjeví rudě, protože je též nepřítelem pro režim, který se snaží udržet u moci."

Pokud vše dobře půjde, Bílá smrt by mohla své první diváky uvítat již ve druhé polovině roku 2020.