Zoufalá matka aneb Dítě v bytě 3

Deník malého nerváka – strasti a slasti (spíše to první) vytouženého rodičovství.

Máme za sebou první čtvrtletí, které vneslo do našich životů o něco víc klidu. Princezna pochopila o čem to je a uchopila do rukou hračky. Čímž se potvrdily naše domněnky, že fáze ležáka ji štve, stejně jako nás a s rozvojem psychomotorických schopností se začal k lepšímu rozvíjet i náš vzájemný vztah.

Hygiena

S nově nastoleným klidnějším obdobím se vracím k základním hygienickým návykům. Po delší době si myju vlasy. Přiznávám, občas jsem dva dny dokonce nemyla ani sama sebe, zvládla jsem jen zuby a po koupeli a uspávání naší princezny jsem padla před půlnocí mrtvá do postele. Teď jsem pěkně čistá a voňavá. Dítě je zmateno. Vypadá to jako máma, mluví to jako máma, ale nevoní to jako máma. Hlavně, že to jako máma chutná!

Cvičme v rytme

Po diagnóze u neurologa jsme nasadili tvrdý dril. Naše dítě nemůže být opožděné! Má naplánovanou účast na Olympiádě v roce 2034, tak si musí máknout. Ty koně prostě bude pást, i kdyby nechtěla. Asi se jí to rozleželo v hlavě a druhý den po mnou probrečeném večeru, se dává do práce. Chytá hračky, chrastítko a dokonce pase! Sice se jeví býti pasákem lehce podnapilým a notně vratkým, ale snaží se. Asi potřebovala jen tu pravou motivaci. Ta se ještě zvýšila návštěvou rehabilitační pracovnice a předpisem základních cvičebních úkonů. V ordinaci řve. Doma řve, druhý den řve, třetí den demonstrativně kňourá, čtvrtý den se tváří jakoby měla v zadku citron a pátý den relativně spolupracuje. Ba co víc! Cvičení ji pěkně zmáhá, takže se rozhodla vybodnout na vyčerpávající noční šichty a upadá do komatu „už“ v devět večer.

Fotomodelka

Rozhoduji se uskutečnit měsíc starý nápad a kráčíme jako jedna velká šťastná rodinka do foto ateliéru. Přinutila jsem i manžela, ten pod vlivem otcovské pýchy snáší věci, o kterých by se mi dříve ani nesnilo. A jemu ani v těch nejhorších nočních můrách. V době vzniku nápadu jsem předpokládala, že touto dobou bude naše dítko již plně kompetentní pro roli fotomodelky a pózovat jedna radost. Člověk míní, dítě mění. Nedrží hlavu, není si jistá v pasení koní, nebaví ji jen tak ležet, nespolupracuje, odmítá měnit outfity, čekat na nastavení světel… prostě lempl. Když už se podaří ji podržet či položit tak, aby u toho neřvala na lesy, aspoň se tváří notně nasraně. No to budou mít babičky tedy pěkné Vánoce. O jejím názoru na focení není pochyb.

Párty girl

Nastalo období předvánočních večírků. Projevuji potřebu se zdržet s kamarádkami déle, než hodinu. Dítě neprojevuje potřebu snížit frekvenci krmení a krotit apetit. Když nemůže mlékárna zůstat doma, musí strávník s mlékárnou. Při oblékání řve. Při ukládání do sedačky řve. V autě se dle obvyklého scénáře zklidňuje a na párty… kupodivu neřve. Krom dvou menších záchvatů je to v pohodě. Holka asi bude večírkový typ. Barová a kavárenská povalečka. No, lepší, než kriminálnice.

Večírek se protáhnul, dítě usíná mezi svou tradiční desátou a jedenáctou hodinou. Domů se dostáváme lehce před půlnocí. Nenápadně se plížím od auta k domovu a doufám, že všechny sociální pracovnice touto dobou již spí. Žofie jde spát nemytá, bez pyžama, tak jak přišla z večírku. Aspoň bude mít natrénováno, tohle se jí v životě asi ještě párkrát podaří. A co, vždyť přehnaná hygiena škodí.

Bod zlomu?

Další z procházek začíná kupodivu dobře. Nasazení čepice bez řevu, dokonce s úsměvem. Overal bez řevu, uložení do kočáru bez řevu, s lehkým zakňouráním a hodinová procházka lesem zcela řevu prostá! Míjím nějakou matku, která jen ve svetru, svlečená bunda hozená na kočárku, pobíhá kolem smrku se řvoucím dítětem v náručí. Vyměníme si chápavé pohledy, asi takhle nedávno potkala ona mě. Přivážím tiché a klidné dítě domů. Nebrečí ani při vytahování z kočáru, ani doma při svlékání. Radostí ji celou zulíbám! Jenomže nebylo proč. Jednalo se pouze o klid před bouří. A celý večer ve starých kolejích. Skončí tohle období někdy?!

Žofiina volba

Nebo spíš maminčina. Naše princezna činí svá rozhodnutí snadno a rychle. Jíst, spát, řvát, vyprazdňovat se. Já to mám o poznání složitější. Když dítko konečně upadne do limbu, musím si vybrat. Zda být o hladu, bez spánku nebo hygieny. V první spací pauze si čistím zuby, někdy i myju vlasy, v druhé si dělám jídlo, ve třetí jsme venku na procházce, ve čtvrté konečně doma něco poklidím, ať mě ten dům hrůzy neděsí, a večer je na krku.  Pestrý život matky!

Na druhou stranu se s tímto režimem tak báječně hubne! Dvacet kilo je dole a zbývají ještě tři. Mám radost a nejlepší na tom je, že pro to nemusím vůbec nic dělat. Jenomže se blíží Vánoce a s nimi asi i narušení dietního plánu v podobě starostlivé tchýně a plného stolu. Mám já tam vůbec jezdit?! Všechen ten odpočinek, spánek a hory dobrot… Vždyť je to hnus, vážení!

Za dobu, co píšu tento blog, se mi dcerka na přebalovacím pultu také realizovala. Dvakrát uvedla do života malý projekt jednou velký. To dítě je snad průtokáč!  No nic, tak já to teda raděj zabalím. Dítě i počítač. A kdybychom se neviděli… šťastný a veselý vám přeju! ;)

www.viktoriebeso.cz