Jak jsem mohla jít ven!

Dostalo se mi vzácné příležitosti. Po několikaměsíční společenské izolaci jsem dostala konečně opušťák a šla ven. Mezi lidi. Kteří sebou nemají žádné malé lidi!

No byl to zážitek, co vám mám povídat. Vyrazila jsem na BalanceFest pro ženy, kde jsem mimo jiné měla i takovou menší autogramiádu zcela čerstvé knížky. Prostě celý den venku a sama s dospělými! Věc nevídaná, doposud nemožná, neboť jsem se jakožto lidský automat na mléko nemohla příliš vzdalovat od nenasytného savce. Ale těm dnům odzvonilo. Pusťte ňadra ven, pusťte prsa k maturitě! Jo, to byla vlastně Donna!

Ráno nezačíná slibně. Tatínek se nám vrátil v noci z firemního večírku a sladce chrupá. Takže nastupuju na běžnou ranní šichtu, jen u toho mám natáčky na hlavě. A lak na nehtech. Sice mají na sobě reliéf našeho povlečení, ale je tam! Udělat dětem snídani, vytáhnout kartáčky na zuby ze záchodu, oblíknout děti, posbírat brčka po celém bytě, udělat si make-up, namotat roli toaleťáku zpět na roličku, dát si řasenku, vrátit záchodovou štětku z botníku zpět do nádobky, sundat natáčky, utřít rozlitý čaj…vzbudit tatínka a zabouchnout za sebou dveře. Jo, nejprve se ještě obléknout! Dávám si na sebe podprsenku. Nekojící. Dokonce push-upku! Po roce a čtvrt je to pocit téměř panenský. Do kabelky si odvážně beru i boty na podpatku.

Kráčím lehkým krokem jako právě vykálený pes, vnímám všechny krásy světa, nikdo mě nerozptyluje, nikdo po mě nic nechce, úplná oáza klidu a míru. Trochu mě znervózňuje pocit, že v ruce netřímám madlo kočárku ani čtyři nákupní tašky, ale rychle si na ten pocit zvykám.

Přicházím na místo určení, pracně naondulované a zlakované vlny zplihlé, nálada však přesto povznesená. Nevím co si počít, tolik volnosti najednou je příliš, pokouší se o mě mdloby. Dávám si panáka a kafe na vyrovnání tlaku. Je třeba se řádně intoxikovat! Nikdo mi nebere lžičku, nežebrá o moji sušenku, nedožaduje se doprovodu na toaletu, nezdrhá na silnici mezi auta, neleze mi na klín, ani pod tričko, tak nudně piju horkou (!) kávu a rozhlížím se kolem.

Čas běží, sleduju přednášky, sem tam podepíšu knížku a chystám se na svůj vstup. Odvaha nazout si podpatky mě opouští, užívám si pocit pohodlí narušen jen lehkým tlakem v prsou toužících po vyprázdnění. Přicházím na řadu. Jsem nesvá z toho, zda číst erotickou ukázku, přece jenom jsem o těchto věcech už dlouho nemluvila, kdo ví, zda vůbec dokážu vzít penis do pusy. Jakože verbálně. Říct to nahlas. Posluchačky se lechtivého textu dožadují, jdu do toho. Koutkem oka zahlídnu, že přichází nějaká matka s dítětem, ale což, co se v mládí naučí…  Trochu se zakoktávám u slov jako jsou bradavky, prsty uvnitř, vagínu raděj úplně přeskakuju a penis decentně polykám (verbálně!). Přesto ukázka zaujala a po čtení se ke mně vrhají nadšené zájemkyně.

Dávám si druhou kávu dne. Ó jaký to luxus. Myslím na děti, jakpak se asi mají. V prsou mi začíná mravenčit, laktační krize přichází. Nevšímám si toho a nezávazně konverzuji na dospělácká témata s dospělými lidmi. Přesto musím myslet na dcerušky. Blíží se večer, prsa už zcela drze stříkají do textilu, ještě, že mám tu push-upku, ta zachytí hodně tekutiny.

Nechávám se odvézt kamarádkou domů a libuji si, jak jsem to vyhrála, ovšem do doby, než mi došlo, že jsem nechala svoje auto na metru. No, jako když jsem ráno odjela s ovladačem od brány parkoviště poté, co jsem slíbila dědovi, že může zaparkovat na mé místo. Anebo jako když jsem Domu dětí a mládeže za kroužek gymnastiky pro dceru poslala místo osm set korun pětadvacet tisíc. Záměna políčka variabilní symbol a částka, to se přeci stává ne? Anebo když mám za úkol koupit pět věcí a z toho zapomenu na tři z nich. Ale teď jsem zrovna četla, že čím více člověk zapomíná, tím větší inteligenci to značí. V tom případě jsem minimálně génius!

Z mého příchodu domů mají radost všichni. A já ráda vidím je. Moje prsa ráda vidí mladší dceru. Každý z nás má ze vzájemného setkání radost. Výsledek akce „Matka na tahu“ je: Čím více času žena má pro sebe, tím víc miluje svou rodinu. A to se musí zopáknout! :)