Když muž rodí, komu tím škodí?

Já si myslím, že nikomu. Naopak tím oběma stranám prospívá a obohacuje je. V poslední době je populární přítomnost otce u porodu a stejně tak stoupá na popularitě prohlášení drsňáků, že ten krvavý masakr je určen pouze ženě.

Myslím si, že ten zázrak přírody (který pro přítomného otce nemusí být vůbec krvákem) se týká obou rodičů. Už z principu jejich titulu, tak nějak vyplývá, že „rodí“ oba. Neříká se přece rodička a plodič, nýbrž rodiče.

Nepovažuji to ale za nějakou nutnost vyplývající z titulu dvou lidí, kteří si spolu „vyrobili“ potomka, nějakou násilně vynucenou povinnost, ale spíše přítomnost otce u porodu vnímám jako privilegium, které dle mého názoru prospěje oběma rodičům.

Benefit pro matku

Živě si pamatuju, když jsem skončila v nemocnici s rozdrceným kotníkem. Bylo mi sedmnáct, takže velká, skoro dospělá holka, přesto jsem byla vyděšená a v mdlobách z bolesti. Jak moc jsem byla šťastná, že je se mnou máma, která mě podržela za ruku, uklidňovala a pomáhala vyřídit nemocniční formality.

Stejné je to s porodem. Žena má strach, neví, co ji čeká, jak moc to bude bolet, jak dlouho to bude trvat, jestli nastanou komplikace nebo to půjde jako po másle. Je tam na všechno sama. Jen ona, cizí lidé a její strach. Ale jsou ženy, které mají štěstí a jejich muž je jim skutečnou oporou. Ne nadarmo si u oltáře slibujeme „v dobrém i zlém, v nemoci i ve zdraví…“ A porod je chvíle, kdy žena potřebuje podporu svého manžela nejvíc. To, že je u ní někdo, komu může věřit, na koho se může spolehnout, kdo ji podpoří, zahrne láskou, obdivem a pocitem jistoty je k nezaplacení. Stejně jako určitý „dozor“ nad korektností probíhajícího aktu, případně asistent administrativních úkolů či komunikace s personálem.

Argument, že muž špatně snáší pohled na bolest a krev je absolutně nerelevantní. Myslíte snad, že každá rodička skáče nadšením z bolesti a šťastně se rochní v krvi? Kdybych mohla, s radostí si to vyměním. Manžela bych na porodní sál rozhodně doprovodila, utírala mu pot z čela a povzbuzovala k výkonu, jen kdybych nemusela obětovat svoje tělo. Ale nejde to. (Zatím.) Přítomnost u porodu jako pozorovatel mi připadá směšně snadná ve srovnání s rolí hlavní aktérky. A tohle že by chlap nezvládnul?

Benefit pro otce

Nemyslím si, že přítomnost otce u porodu je nějaká oběť nebo dokonce akt pomsty z pozice ženy. Já si myslím, že je to pro muže dar. Příroda muže ošidila o ten bezprostřední pocit být „skutečným“ rodičem, o hormonální bouři, díky které se zrodí v těle matky největší láska ze všech lásek světa a muži jsou v tomto směru dost okradeni. Tento pocit méněcennosti se ale dá báječně nahradit právě společným zážitkem ze zrodu svého dítěte.

Není snad důležitější chvíle v životě páru, než moment, když žena přivádí na svět potomka svému muži. Myslím, že když muž dostane čistý úhledný balíček až když je „po všem“, někde na chodbě, nikdy ho nemůže strhnout taková bouře emocí, jako když je u toho. On je ten, který je své ženě nejbližším člověkem a tím pádem přímým účastníkem, on je ten, který uslyší svoje dítě poprvé zaplakat, uvidí jako první, jak vypadá a hlavně je tím prvním, který ho drží v náruči. To přece musí pohnout ledem v srdci i tomu největšímu z drsňáků. A to jsou ty emoce a záplava citů, které může chlap ke svému dítěti pocítit, jen tehdy, když to všechno zažije.

Námitky, že muž může přijít o iluze o své ženě, která ho přestane přitahovat, jsou ještě větší blbosti, než historky o krvavých masakrech. Proč by ho měla přestat vzrušovat? Pro její statečnost, jak to dobře zvládla? Nebo snad proto, že jí viděl v bolestech? Takže když se vybourají spolu v autě a ona bude zkrvavená sténat bolestí, tak on zmizí popíjet do hospody a nechá ji tam bez pomoci, protože ona aktuálně rozhodně není sexy a mohla by ho přestat přitahovat? Pokud nějakému muži přestane jeho žena připadat kvůli porodu krásná a úžasná, nemohl ji nikdy skutečně milovat ani před tím.

To, co muže v souvislosti s porodem znechutí, dle mého názoru, mnohem víc, je spíše to, v co se některé ženy matky promění. Pokud se chlapovi doma místo původní samice pohybuje ještě rok po porodu tukem obalené stvoření s mastnými vlasy, které se týden nesprchovalo a nezáleží mu na tom, jak vypadá, není divu, že chlap zabrousí občas do sukní atraktivní kolegyně či kamarádky. Ale to je jiný příběh.

Já si vždy přála, aby můj muž u porodu byl. Proto, abych se sama nebála, jelikož jsem srab, a proto, aby se on neochudil o to kouzlo života. Myslím, že nikdo by se do ničeho neměl nutit, ale také si myslím, že moudrý a milující muž u zrození svého dítěte být chce a zpětně to ocení. No a na nějaké nevolnosti nebo hloupé myšlenky během toho fofru a projevované péče své ženě stejně nemá čas. :)

www.viktoriebeso.cz