Proč Péčko Prudí Paničky

Takzvané filmy pro dospělé, tedy takové, kde toho hlavní hrdinové na sobě příliš nemají, se těší více u mužského publika. Že by ženy byly toliko prudérní? Ale kdeže.

Někdy nám bývá vyčítáno, že se nechceme dívat. Že se nám to nelíbí, nebaví a jsme takové porno frigidní. Inu, bylo by to bývalo jinak, kdyby se to dělalo jinak.

Porno Podívaná je Pro Paničky Prostě Pitomá.  

To, co produkuje filmový porno průmysl je primárně cíleno na muže a většina z té bohulibé podívané má tak debilní scénáře, že by bylo lepší, aby ony „filmy“ neměly scénář žádný. A to jsem jich viděla fakt dost, dobrovolně a zcela při smyslech. Jen namátkou z toho, co se mi tak porůznu vybaví.

Zralá rajda a téměř nezletilá praktikantka v kanceláři (pravděpodobně) Bílého domu předvádějí monstrózní lízing na americké vlajce, ťukajíc přitom do mechanického psacího stroje. Vykřikujíc „ou jé“.

Svalovec povalující se na pláži v titěrných slipečkách a v neonově růžových nafukovacích rukávcích svede a agresivně vyžene chlad z duše okolo procházející dívce přímo na kamenné zídce, což musí být samo o sobě neuvěřitelně příjemná záležitost, pokud tedy neměla hroší kůži.

Muž věnuje lásce svého života nevkusné třpytivé body, které má brutálně zařízlé v rozkroku až po krk (pro ženu opět děsně rajcovní a příjemná představa), konverzujíc o zvolené barvě oděvu, aby mu za odměnu předvedla gymnastické číslo a projevila náležitě vděk za ty dary.

Slečna doučující matematiku nezvedeného synka, která vzápětí nadšeně přeskakuje na lekci biologie za účasti jak syna, tak vetchého a slizkého pana otce, který to všechno platí a ona je po původním ostychu ták šťastná, že tohle mohla zažít.

Zhroucená panička s nefunkční pračkou, myčkou... (přístroj lze dosadit dle libosti) a přijíždějící spasitel opravář, který sice neopraví nic, zato paničce pořádně protáhne komín. Sorry jako, ale pokud se mi doma válí halda nemytého nádobí či prádla, je mou poslední touhou si kleknout před opraváře, stáhnout mu montérky a vystřihnout nejlepší felaci mého života. Nehledě na to, že tento scénář je zcela mimo realitu, protože žádný opravář takhle rychle k žádné závadě nedorazí!

A tak bychom mohli pokračovat. Co scénář, to demence. Dalším neklamným znakem diskriminace ženského publika bývá nulová předehra. Scénář se zpravidla soustředí na úvodní dialog, tak chytrý a zábavný, po jakém normální žena obvykle daného kreténa posílá do náležitých míst, (ovšem zcela mimo její tělo), po čemž následuje střih a jde se do akce.

Žádné svlékání, hlazení, laskání, šeptání či lichotky, navazování atmosféry spočívá v tom, že dotyčná klečí poníženě na kolenou a vytahuje z roští (případně vyholeného klína) dobře stavěnou klobásu (tento fakt mi tolik nevadí) a okamžitě si ji rve do lačných úst. Jó, hlad je nejlepší kuchař. Jelikož klobása potřebuje dobře promastit, hlavní hrdinky krátkého filmu usilovně plivají, přičemž tahají chrchle až z paty i s náležitým zvukovým efektem. Jestli uvidím ještě jedno mocné odplivnutí, tak se asi podívám na obsah svého žaludku. Což je dost pravděpodobné, protože po dostatečném zvlhčení pleti se urostlý falus obvykle přesouvá z dutiny ústní hluboko do hrdla, kdy dámám stříkají slzy a bojují s dávícím reflexem, až je mi jich líto. Závěr pak bývá často vypodobněn jako mocný výstřik do nadšeného obličeje dotyčné, která si tekutinu života dychtivě rozpatlává po obličeji i vlasech a hladově olizuje prsty, jako když jí na ně po pařbě vyteče majonéza z Big Macu.

Dalo by se říct, že my ženy můžeme tedy přeskočit začátek. Stupidní konverzaci, plivání i výtěr krku a přesunout se rovnou k hlavnímu programu s vynecháním závěru. Jenomže za prvé, i onen akt je většinou zaměřený na pánské publikum a za druhé, my máme předehry rády. Jsou pro nás dokonce docela důležité, minimálně nám pak díky nim nemusí nikdo nikam plivat. Rády si povídáme a sníme o zajímavých scénářích (zajímavý se nerovná bizardní či nechutný), o aktech se sošným hlavním hrdinou, ale vidíme to trochu jinak.

Nebo ne? Co vy na to, milé čtenářky?