Válka se Severní Koreou aneb Totální zkáza

Současné napětí mezi USA a Severní Koreou přípomíná kubánsko-americkou raketovou krizi z roku 1962. Tehdá se svět potácel na pokraji 3. světové války. Dnes takový scénář nehrozí...

...neboť v případě nukleárního útoku na korejský poloostrov ze strany USA by zůstaly Rusko a Čína neutrální. Avšak i v tomto případě by nebyla válka mezi USA a Severní Koreou žádnou procházkou „růžovým sadem“.

Vztahy mezi USA a KLDR byly vždycky více než napjaté, ale za poslední dobu se vyostřily natolik, že to přesahuje míru únosnosti. Americký prezident Donald Trump, adresoval komunistickému diktátorovi Kim Čong-unovi zcela jasné poselství: „Ohnivá odplata, jakou svět doposud neviděl!“. Tím je míněno vymazání KLDR z mapy světa. Ovšem zas tak jednoduché řešení to v žádném případě není.

Kim Čong-un rovněž nelení a vyhrožuje Trumpovi útokem na tichomořský ostrov Guam. Teoreticky by to možné bylo, neboť Severní Korea disponuje jadernými nosiči dlouhého doletu, které by Guam zsáhnout mohly. Vypálením takové střely s jadernou náloží by se zcela jistě pro KLDR rovnalo nevyhnutelné sebevraždě.

Byl by to boj „masařky“ s „vosou“. USA by Severní Koreu během dvou hodin proměnily ve spáleniště. Zůstává pouze otázkou, co s takovým vítězstvím? Spálená země, zamořená jaderným odpadem je k ničemu. Ekologické následky, které by to mělo vůči sousedům – Čína, Rusko, Jižní Korea a Japonsko nelze dnes ani odhadnout...

Nedávno přinesl americký deník „The New York Times“, s odvoláním na vojenské vedení Pentagonu, celkem čtyři varianty řešení krize s komunistickou Koreou. Dovolím si je zde analyzovat:

Sestřelení korejských raket ještě v době letu nad KLDR.

Zásah by provedlo americké letectvo, obranný raketový štít v Jižní Koreji, tak jako v Japonsku a následoval by protiútok raketami s plochou dráhou letu typu „Tomahawk“. Nepřátelské radary sice tento druh „pochodujícího torpéda“ nezachytí, ale raketa letí nízko nad zemí a hlavně pomalu. KLDR by tím měla dostatek časuúčinněnapadnout Jížní Koreu a Japonsko nukleárními zbraněmi.

Útok na jaderné a raketové základny KLDR.

K tomu by mohlo dojít aniž by Kim Čong-un hnul brvou. Prostě náhlý a preventivní útok na „nebezpečí hrozící celému světu“ atomovým vyzbrojováním Severní Koreje, ačkoli takovéto počínání OSN korejskému diktátorovi zakázalo. Masivní útok by byl proveden z letadlových lodí, ponorek a raketových základen v blízkosti a na ostrově Guam.

Postupné hromadění vojenské síly v Jižní Koreji k pozemní invazi do KLDR

Ténto scénář byl již úspěšně praktikován v době korejské války v letech 1950 – 1953. Pouze masivní zásah čínských ozbrojených sil vedl posléze k příměří mezi oběma korejskými státy.

Akce by byla logisticky velice náročná a chybí jí moment překvapení, což dává nepříteli možnost se rovněž náležitě připravit k obraně.

Na rozdíl od let 1950 – 1953 by zůstali jak Čína tak Rusko neutrální, ale boje s fanatickou komunistickou armádou, navíc vycvičenou pro dlouhodobý partizánský odpor, by se mohly nechtěně protahovat (viz Vietnam 1959 – 1975) a tím by docházelo k obrovským hospodářským ztrátám i otřesům amerického měnového systému...

Přimět KLDR k hospodářským a politickým reformám typu „Milouš Jakeš“

Jde o to přimět Pjöngjang k hospodářským reformám alá „Milouš Jakeš“. Současná dnešní „jakešárna“ v Číně a ve Vietnamu vede jednoznačně k dílčímu úspěchu i při ponechání politického totalitního systému.

Je ovšem obrovskou otázkou, zdali takovýto reformní systém je se stalinským diktátorem typu Kim Čong-un vůbec proveditelný. Vše nasvědčuje tomu, že nikoli. Milouš Jakeš byl sice vedoucím komunistickým byrokratem, ale stalinským diktátorem nebyl. Jeho model potichu a nepozorovatelně převzaly Čína a Vietnam. Nyní o tom uvažuje dokonce i Kuba.

Jakeš byl zásadně proti totální „socializaci“ a zasazoval se pro vytváření drobných, tak jako středních soukromníků, uplatňující svojí pracovní sílu a pracovní sílu rodinných příslušníků (nesmí docházet k „vykořisťování“ cizí pracovní sily).

Dále byl pro hromadné uzavírání licencí se západními hospodářskými celky na bázi „smíšených podniků“ v rozmezí zahraničních podílů od 1% až do 99% a to jak v drobném podnikání, tak v nejvyšších státních hospodářských sférách (dnes např. Škoda – Volkswagen). To vše při zachování vedoucí úlohy KSČ. Cenzura a politický monopol ÚV KSČ nesměly být narušeny a přísně zachovány, alias dnešní Čína, Vietnam a Kuba.

Něco podobného za současných stalinských poměru v KLDR není vůbec myslitelné!

Zavedení „jakešárny“ znamená bezpodmínečné svržení brutálního diktátora Kim Čung-una.

Šéf americké výzvědné služby CIA, Mike Pompeo, již v červenci 2017 prohlásil. „Pokud jde o severokorejský systém, najdeme cestu jak jej separovat. Nepůjde to však z jednoho dne na druhý!“

Současné navázání přímých rozhovorů mezi USA a KLDR je sice bezpochyby prvním přínosem, ale otázkou i nadále zůstává, zdali severokorejský národ pro vybudování dobře fungující „jakešárny“ již dnes společenský dozrál, jako je tomu v Číně a ve Vietnamu.