S Karlem nejen zpátky do Evropy, nýbrž do celého světa!

  Já sice nepochybuji o inteligenci Miloše Zemana, ale jeho neustálé zdůrazňování osobního „češství“ mi připadá, jako by nic jiného neuměl. Být Čechem není žádná zásluha. Jako není  žádná zásluha být Francouzem, Holanďanem, Rakušanem nebo příslušníkem jiné etnické skupiny. Tím se prostě člověk rodí a nepotřebuje hnout ani prstem. Nehledě na to, že většina největších politických osobností jsou "cizinci": John F. Kennedy nebyl Američan, nýbrž Ir. Winston Churchill nebyl Angličan, nýbrž po matce Američan. Alexander Dubček nebyl Čech, nýbrž Slovák. Napoleon Bonaparte nebyl Francouz, nýbrž Korsičan atd.  

Poslyšte, že Vy jste se to šišlání naučil od Winstona Churchilla!

    Na rozdíl od Václava Klause se Miloš Zeman v době totality proti bolševizmu angažoval. Nelze mu tudíž upřít určitou civilní odvahu, kterou Klaus v žádném případě nevládl. Do KSČ vstoupil Zeman v roce 1968 – v době „Pražského jara“, aby tím podpořil kurs „socialismu s lidskou tváří“. Stal se tím pádem „komunistou“, ale v žádném případě bolševikem. Protagonisté „socialismu s lidskou tváří“, v čele s Alexandrem Dubčekem, byli ve skutečnosti levicově orientovaní sociální demokraté. Jakmile zbavíte komunistickou ideologii tzv. „třídního boje“ a nahradíte jí kursem „socialismu s lidskou tváří“, vznikne z toho sociální demokracie. Jde samozřejmě o lepší společenské zřízení než je bolševická totalita, ale ráj na zemi to v žádném případě není – a ani být nemůže.

   Kremelští totalitární bolševici vycházejíc z poučky V.I. Lenina „Kdo jsou přátelé lidu a jak bojují proti sociálním demokratům“, nemohli se „socialismem s lidskou tváří“ v žádném případě souhlasit a proto vyrazili se svými tankovými divizemi dne 21.08. 1968 na Prahu. Následek? Opětná bolševizace KSČ. Bolševici učinili se „sociálními demokraty“ ve vlastních řadách krátký proces. Vyhodili je, zbavili je existence a některé z nich dokonce odsoudili.

     Tehdejší obětí se stal i novopečený „komunista“ (ve skutečnosti již onehdá sociální demokrat) Miloš Zeman. Na tomto místě je nutné podotknout, že Václavu Klausovi nikdo nic nedělal ani před tím, ani potom. Po svém studiu dostal solidní zaměstnání, směl jezdit na Západ a opakovaně se snažil vstoupit do Husákovy znovu zbolševizované KSČ. Koncem 80. let, kdy Zeman ostře útočil proti Husákově totalitnímu režimu, zachovával Klaus absolutní mlčení a k žádné opozici se nepřidával. Dále Zeman nebyl nikdy euroskeptikem, na rozdíl od Klause, který nám dveře do Evropy prostě přibouchl „před nosem“. Kdyby vyhrála prezidentské volby Jana Bobošíková, tak by nám ony pomyslné, přibouchnuté dveře ještě navíc zamkla na několik západů…

  Jak Karel Schwarzenberg tak Miloš Zeman nám, tyto do Evropy přibouchnuté dveře, opět otevřou – zde nemůže být pochyb. O tom píšou s uspokojením, prakticky takřka všechna světová masmédia. Z tohoto důvodu je skutečným nesmyslem tvrzení, že nástup Zemana do funkce prezidenta ČR by znamenalo pokračování v politice Václava Klause. Po současném prezidentovi není na co navazovat, neboť místo solidního politického dědictví zanechává za sebou pouze společenské trosky…   

   Přesto zvolení Zemana prezidentem, by znamenalo určitý krok zpět a tím zcela jasný anachronismus. Bývalý předseda vlády spoléhá až příliš na své „češství“ a nedokáže se dostatečně dobře orientovat v současné Evropě. Tím váže na sebe určitý moment plebejského způsobu vládnutí a to už se dnes nejen nenosí, nýbrž dokonce působí odpudivě. Zemanovy poznámky vůči Schwarzenbergovi jsou spíše pichlavými narážkami než věcnou argumentací. Dokonce jeho úvahy o sudetských Němcích, údajné degeneraci vysoké šlechty (viz Prima „Prezidentský duel“, 18.01. 2013) a přímé urážky novinářů jsou vrcholem nechutnosti. Též jeho sklony ke konzumaci tvrdého alkoholu, poutají k němu spíš proletářsky myslící část českého obyvatelstva. Nyní jde o to, aby tato „proletářsky myslící“ část voličstva dokonce nereprezentovala většinu oprávněných voličů.  

   Kdybychom následovali doporučení současného prezidenta, jeho ženy Livie Klausové a Václava Klause mladšího, znamenalo by to setrvávat v jakémsi nezdravém ovzduší reakčního šovinismu a staročeského maloměšťáctví. To ovšem není žádná cesta vpřed! Nejde o to z Evropy „utéci“, jde o to Evropu ovládnout a preventivně spolurozhodovat o jejím osudu. Čech přeci není žádný vůl, aby bučel v českém chlívě, když se ostatní pasou na evropských loukách!

   Schwarzenberg je již teď alternativou pro naší příští budoucnost. Nikdo se nás ve světě nebude ptát, jestli Karel šišlá nebo ne. Rovněž nikoho na zeměkouli nezajímá, zdali celý život žil v Československu nebo nikoli. Opravdu si někdo myslí, že ve Washingtonu, Londýně nebo v Paříži vypukne hádka, jestli paní Schwarzenbergová je spíš Švýcarka nebo Rakušanka a proč má potíže s výslovností písmene „ř“ ? Jistě mi každý rozumný člověk dá za pravdu, že jde o žabomyší spor.

    Schwarzenberg je známou a uznávanou osobností ve všech koutech naší planety. Máme v něm velký politický kapitál, který bychom neměli jen tak promrhat někde u kolotoče. Nejen, že nám otvírá dveře do Evropy, nýbrž dokonce brány do světa. Národ, který není schopen využít takovouto zlatou šanci by měl být posuzován podle starého francouzského výroku: „Když je někdo osel, ať žere seno!“

    Mimo jiné chci zdůraznit jednu historickou pravdu: Winston Churchill šišlal daleko více než Karel Schwarzenberg a přesto se stal největší politickou osobností 20. století!