Proč Zeman vyhrál volby?

Člověk se chybami učí pouze tehdy, pokud si na ně nezvykne. Potom už těžko bude hledat východisko. Vyhrát volby je rovněž nutné se naučit. Je to věda sama o sobě a umění sama sebe prodávat.

Moudrost, zkušenost a solidnost v žádném případě nestačí – a nezřídka jsou dokonce překážkou. Volič totiž nepřemýšlí, nýbrž jedná a z této premisy je nutné vycházet.

Při posledních prezidentských volbách nastoupili proti Zemanovi velice solidní a slibní kandidáti, ale český volič jim ukázal „červenou kartu“ aniž by se provinili jakýmkoliv faulem. Jak je něco takového možné? To přeci nemá žádnou logiku. Miloš Zeman napáchal tolik ostudy, že by se musel stydět vyjít na ulici a přece všechny suverénně porazil.

Kde hledat příčinu takového národního selhání? Zdánlivě nelogické počínání má přesto logickou příčinu. Je nutné si volební klání představit jako hru na šachovnici a doslova mikroskopicky pozorovat jeden tah za druhým...

V prvním kole sice vyhrál Zeman, ale to vůbec nic neznamenalo. Když se ovšem čistě statisticky sečetly všechny hlasy voličů, většina z nich byla proti Zemanovi. Od samého počátku jsem se domníval, že největší naději na vítězství mají Jiří Drahoš nebo Michal Horáček. Ze začátku jsem dokonce preferoval Horáčka, neboť jeho profil se podobal Andreji Babišovi, vítězovi parlamentních voleb. Přesto nedokázal Horáček z této afinity nic vytěžit. Příčina? Nedostatek zkušených poradců!

S Horáčkem jsem se sešel osobně. Jeho názory byly podobné, které můžete odhalit v Babišově vizuální publikaci „O čem sním, když náhodou spím“ (Praha 2017) a nebo již v legendárním spise Jana Bati „Budujeme stát pro 40.000.000 lidí“ (Zlín 1937). Prostě vynikající osobnosti.

Navrh jsem Horáčkovi, aby u mne na zámku přednesl své zajímavé představy v „Rytířském sále“ (kapacita cca. 60 posluchačů), které bych poté, coby projev a diskuzi celoplošně šířil pomocí masmédií, kterých jsem korespondentem.

Také jsem mu nabídl, že jeho citáty zabuduji do své publikace „ZFORMOVANÁ SPOLEČNOST, Tajemství blahobytu pro všechny – Blahobyt pro celý svět“ (Praha 2017). Sdělil jsem mu rovněž, že bych se rád stal součástí jeho volebního týmu. Nejdříve se mi zdálo, jako by byl kandidát na úřad prezidenta, Michal Horáček. mým návrhem doslova okouzlen. Tvářil se opravdu šťastně...

K mému obrovskému překvapení se poté už vůbec nikdy neozval, žádnou přednášku u mne nepřednesl a pakliže jsem volal do jeho volebnímu týmu, měl jsem ten dojem, že se přede mnou zapírá.Takováto politická „volební sebevražda“ je mi opravdu záhadou.

Jinak, publikace „ZFORMOVANÁ SPOLEČNOST“ je některými čtenáři nazývána „knihou tisíciletí“ a „biblickým návodem na uspořádání nového spravedlivějšího světa.“ Literatura faktu Andreje Babiše „O čem s ním, když náhodou spím“ bych nzval jakýmsi pokračováním mé publikace „ZFORMOVANÁ SPOLEČNOST“.

Můžeme Miloši Zemanovi vyčítat cokoliv, ale podobných politicko-volebních chyb se v žádném případě nedopouštěl. Zeman doslova bojoval o každého voliče! Takováto rozhodující tendence u jeho protikandidátů nebyla ani v náznacích patrná.

Jejich týmy se vyznačovali sice upřímnými a poctivými pomocníky, ale jinak transparentně nezkušeným amaterstvím, které se jakoby koupalo v neoprávněném sebeuspokojení. To v žádném případě není nic špatného, ale k vítězství to nevede. Zde je nutné rozlišovat mezi disciplinovaným vypomáháním a zkušeným volebním managementem...To druhé chybělo!

Když se sečetly hlasy z prvního kola voleb, votující proti Zemanovi, došlo se zcela logicky k závěru, že z hlediska statistiky, v duhém kole, bezpochybně patří vítězství Jiřímu Drahošovi.

Zeman si to ad hoc uvědomil a nasadil taktiku, řekl bych, „úprkem v před“. Začal v televizním vysílači „Barrandov“ v přítomnosti nudného, unylého reportéra, neustále točícího s propisovací tužkou, zářit jako filmová hvězda. Jeho otázky z větší části ignoroval a svoje odpovědi formuloval tak, aby co nejvíce emočně zapůsobily na masy voličů. Onu geniální taktiku ho nikdo nenaučil, Zeman to má vrozené. Poznáte to podle obsahu jeho knih. Vychází mu to doslova matematicky, skoro všude!

Na první pohled, jakoby proti tomu neměl Drahoš šanci. Ovšem jde pouze o optický klam.

Nabídl jsem se Drahošovi do jeho volebního týmu. Bylo mi řečeno, že je to nemyslitelné. Důvod jsem se nikdy nedozvěděl. Dále jsem uvedl, že bych s ním, coby s bývalým předsedou Akademie věd ČR, rád provedl rozhovor týkající se mé publikace „ZFORMOVANÁ SPOLEČNOST “ a interview jsem hodlal zveřejnit. Užasné! Ani špetka zájmu!

Protože jsem byl manažerem CDU ve volbách v bývalém Západním Berlíně, chtěl jsem nabídnout své zkušenosti volebního týmu Jiřího Drahoše. Nikdo o to nestál a co se týká mé publikace – prý prezidentský kandidát nemá momentálně čas na to číst mojí knihu, ale prý později k rozhovoru dojde.

Co je „později“ nevím. Do dneška k ničemu nedošlo. Tyto rozhodující okolnosti by vedly Drahoše k jistému vítězství:

1. Zajistit komunikaci s voliči pomocí televizního vysílače „Barrandov“, buď s oběma kandidáty najednou (Zeman-Drahoš) nebo odděleně s rozdílnými vysílacími časy. Popř. zajištění ještě dalšího komunikačního kanálu pro Drahoše a to jak v televizním, tak rozhlasovém éteru.
2. Na otázku zdali by podpořil sestavení Babišovy vlády měl Drahoš odpovědět diplomaticky: „Ještě nevím, ale vítěze posledních parlamentních voleb nemůžete ignorovat. Byla by to zrada na voličích. Spíše bych nasadil vše pro to, aby se Babiš a opozice domluvili na kompromisním řešení bez komunistů a ve prospěch naší vlasti a všech naších občanů, neboť jde o náš národ a nikoli o nějakou ubohou žabomyší politiku...“ Tím by si naklonil vůli voličů, kteří Babiše dovedli k vítězství a rovněž vůli ANO, postavit se na stranu Drahoše.
3. Místo toho se nechal prezidentský kandidát veřejně vyfotografovat, jak si přiťukává sklenkou vína s Kalouskem. Tedy s někým, kde je z hlediska volebního, politicky na dně.

Ano, takovýto extrémě nešikovný okamžik, znamenal volební „sebevraždu“. Na tomto místě bych rád citoval myšlenku amerického sociologa Charlese Wright Millse: „Je nesmylem chytati se volně padajícího kuchyňského nože...“

Miloš od samého počátku svým politickým instinkem věděl, kdo se postaví proti veřejné popularitě Andreje Babiše a ukáže se transparentně s Kalouskem, prohraje i to, co se teoreticky vůbec prohrát nedá. Volby nevyhrál Zeman, nýbrž Babiš, ale to stačilo k tomu, aby se Zeman opět stal prezidentem.

Prezident John F. Kennedy, kdysi prohlásil: „Politika je umění možného.“ Kdo se pokouší v politice o nemožné, nemá naději na úspěch. Zeman se nechytal „padajícího nože“, nýbrž se chytal umění možného a vyhrál!