Migrační laviny aneb Není uprchlík jako uprchlík!

Člověk patří tam, kde se narodil. Jinak by lidský život neměl smysl. Na zeměkouli existuje cca. 170 různých národností. Každá z nich má ve světě své místo. Kde ta, či ona národnost, zapustila své kořeny tam by měla také zůstat.

Tedy za předpokladu, že nedojde ke katastrofě, jako je např. válka, přírodní katastrofy, zasažení vesmírným tělesem atd.

Evropa - a hlavně Německo, zažili po 2. světové válce hned několik migračních lavin. Někteří politikové se domnívají, že když si Evropa s těmito lavinami poradila, poradí si i s přílivem uprchlíků ze středního východu. Avšak toto stanovisko je velice krátkozraké a až extrémně povrchní. Nelze míchat hrušky s jablky a vydávat to za totéž...

V letech 1945 – 1947 bylo vysídleno z východní Evropy do Německa celkem 10.716, 000 občanů německé národnosti. Ze samotné ČSR to bylo 3.200,000 sudetských Němců. Něco takového nemůže vydržet žádné národní hospodářství, domnívalo se mnoho amerických a britských politiků v čele s tehdejším ministrem financí USA, Henrym Morgentauem.

Ten hovoří ve své knize „Germany is our Problem“ (1945) o tzv. „krutém míru“ (harsh peace), přičemž doporučuje vytvořit z Německa zemědělský stát, aby se uživilo a tím by byla i znemožněna možnost vypuknutí 3. světové války, neboť tato zem by nevlastnila žádný těžký průmysl.

Opak se stal pravdou.

Zmíněná migrační lavina se od roku 1949 začala aktivně podílet na vzniku „německého hospodářského zázraku“ vedeném ministrem hospodářství SRN, Ludwigem Erhardem (k tomu publikace literatury faktu - Jan Berwid-Buquoy „Otec německého hospodářského zázraku – Ludwig Erhard“, 2. vydání, Praha 2006). Přičemž se stala SRN již začátkem 60. let státem s třetí nejvyšší životní úrovní na světě. Jak je to možné?

Odpověď je relativně jednoduchá: Uvedené miliony migrantů byli Němci, často vysoce kvalifikovaní průmysloví odborníci nebo zkušení agronomové, bývalí vlastníci velkostatků... Jejich zařazení do pracovních procesů vznikající konjunktury bylo možné ihned a to dokonce do vedoucích pozic (management). Současně nahrazovali pozice těch zaměstnanců, jenž padli ve válce.

Rovněž v letech 1949 – 1989 emigrovalo z bývalé NDR do SRN celkem 3.8 milionů východních Němců. I zde nebyly žádné problémy s integrací a navíc v 60. letech potřeboval „německý hospodářský zázrak“ obrovské množství kvalifikovaných pracovních sil, které SRN z vlastních zdrojů nemohla zajistit.

Po únoru 1948 uprchlo do Německa cca. 40.000 českých a slovenských exulantů. Ti, kteří nesměřovali dále do USA, se rovněž aktivně podíleli na „německém hospodářském zázraku“. Jednalo se o vysoce kompetentní pracovní sily, jenž buďto německy uměly (zaškoleni v Protektorátu Čechy a Morava) a nebo se jazyk svého souseda rychle naučily.

Potlačení protikomunistického povstání v Maďarsku v roce 1956 způsobilo, že okolo 300.000 maďarských uprchlíků zaplavilo Rakousko.

Po obsazení ČSSR vojsky varšavské smluvy v srpnu 1968, emigrovalo do Rakouska cca. 80.000 Čechů a Slováků. Dalších 52.000 uprchlo do SRN.

V samotném Západním Berlíně, kde se doposud Čech skoro neukázal bylo v letech 1968 – 1969 registrováno okolo 3.000 Čechů a Slováků...

V době 1956 - 1968 byla již OSN na emigrační laviny organizačně připravena a valná část běženců byla delegována do migračních cílových států – Austrálie, Kanada a USA. Výběr se posuzoval podle toho, kdo byl co z povolání a kde dotyčné cílové země potřebovaly ony pracovní síly.

Ve Vídni jsem při této příležitosti potkal jednu svou známou. Vyučila se se mnou v Praze kuchařkou. Mohla si vybrat:Kanada(Montreal, Toronto nebo Quebec),Austrálie(Melbourne, Sydney nebo Canberry).Jihoafrická republika( Pretoria nebo Kapské město),USA(všude)...

Vše bylo protkáno vynikající organizací. Migranti dostávali ve Vídni, v Bonnu nebo v Ženevě na počkání viza do cílové země, po předložení československého cestovního pasu, vyučního listu či diplomu (s ověřeným překladem do jazyka cílové země), aby měli důkaz, že jsou skutečně z povolání tím, co uvedli v žádosti o trvalý pobyt.

Poté byli dopraveni mezinárodními leteckými linkami na místo určení... Při emigraci do USA a Jihoafrické republiky musela dotyčná osoba ještě navíc místopřísežně prohlásit, že není komunistou, nikdy nebyla členkou komunistické strany a ani v budoucnu to nemá v úmyslu! Pak šlo všechno jako na „drátku“.

Celé rodiny vystupovaly z letadel a přímo z letiště byli rozváženi do svých bytů nebo dokonce do „vlastních“ rodinných domků, které byly pro ně připraveny na splátky. Takřka druhý den nastupovaly kvalifikované pracovní síly do kurzů angličtiny a současně byly představeny svým budoucím zaměstnavatelům. Když jsem byl 1974 v Kanadě na studijním pobytu a návštěvou v průmyslovém podniku „Havlík Enterprises“ (Ontario), žasl jsem jak tento podnik rychle a účelně zaměstnal celou řadu českých emigrantů...

Tehdejší skvělá organizace nemá se současným imigračním zmatkem a nekompetentností politiků EU vůbec nic co do činění. Domnívám se, že i kdyby ze středního východu přišlo do Evropy pouze 100 utečenců, tito politikové by stejně zkazili všechno, co se zkazit dá.

V současné době totiž vypukl nepopsatelný chaos.

Nikdo de facto s určitostí neví kolik uprchlíků v Evropě vůbec je. Kdo jsou tito uprchlíci a odkud přišli. Mnozí z nich nemají dokonce žádné doklady a o své identitě mohou vyprávět na co si vzpomenou. Bezpočet běženců má doklady falešné. Jinou řeč než arabštinu z 98% neovládají. Nikdo na nich nežádá viza a vyuční listy, neboť stejně žádné nemají. Co očekává EU od laviny těchto negramotných anonymů?

Rakouská zpravodajská služba ( BVT) zjistila, že cca. 45% dětí přistěhovaleckých rodin nikdy žádnou školu nenavštěvovalo. To znamená: Skoro každé druhé utečenecké dítě neumí číst a psát! A to ani v arabštině. Jejich rodiče pocházejí z vesnic žijicích na úrovni doby vymřelých faraónů. Kdo v EU má sociálně-politický program jak se s tím chaosem vypořádat? Odpověď je snadná: NIKDO !

Srovnávat současnou utečeneckou lavinu s těmi předchozími je nehoráznou drzostí.

Velice dobře placení politici EU, kteří tak činí, o minulosti Evropy zhola nic nevědí. Pobírají své obrovské platy (průměrný plat poslance EU = 170.000,- Kč měsíčně – bez funkčních příplatků) a pletou se do záležitostí, kterým ani za mák nerozumí.

Tito politikové katapultují evropský kontinent do sociální krize o jejimž řešení dokonce ani kancléřka Merkelová nemá tušení. Ačkoli by (coby dcera evangelického faráře) měla znát výrok Ježíše Krista: „Když slepý vede slepého, oba spadnou do jámy.“ Současné návrhy k řešení migrační krize ze středního východu nejsou ničím jiným než slepou uličkou!