Klausův odkaz národu? Nepoužitelné myšlenky!

 Během svého prezidentského období vypouštěl Václav Klaus do éteru celou řadu až neuvěřitelně stupidních myšlenek. Pakliže si je chcete přečíst, doporučuji "Sedmdesát perel Václava Klause" (iDnes.cz /Zprávy, 17.06. 2011). Opakovat je zde, by bylo nošení dříví do lesa. Chtěl bych vám proto nabídnout novou přehršli prezidentových výroků, sice ne tak známých, ale přesto ve své zhovadilosti rovněž naprosto méněcenných.  Slovenský novinář z deníku "Sme", Peter Morvay, si klade otázku: "Václav Klaus...když začne říkat hlouposti a věci v rozporu s realitou, což dělá téměř vždy, když promluví, je těžké, zda si vážně myslí to, co plácá, nebo nás jen záměrně vodí za nos?" 

Stupně kariéry Václava Klause: schopný, schopnější, všeho schopný...

Klaus sice absolutně nenávidí Švejka ("Jestli je někdo, koho z české moderní mytologie totálně nepřijímám, je to právě Švejk a švejkovské pohledy na svět"), ale pokusme se dilema Petera Morvaye vyřešit "švejkovsky". V jednom dialogu říká nadporučík Lukáš Švejkovi: "Švejku já opravdu nevím zdali jste tak blbej nebo to jenom tak děláte." Švejk odpovídá: "Pane nadporučíku já jsem opravdu tak blbej!" Proto si nemyslím, že by nás vodil Klaus za nos. Jeho výroky jsou opravdu výplody - řekl bych - slabomyslného génia. Ano, to co Klaus říká, bych definoval pojmem "geniální slabomyslnost". Podívejme se nyní na některé z jeho naprosto nepoužitelných myšlenek:

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

"Vy, co jste sem dnes přišli...si vezměte skleničky, ale koukám, že skleničky nemáte, když tleskáte. Každopádně skleniček tu máme dost." (Klausův výrok při slavnostní recepci u příležitosti 28. října 2010).

Prezident patrně nabádá přítomné, aby se dopouštěli odcizení užitkového skla. Asi se domnívá, že každý je zrovna takovým kleptomanem jako on. Kolik se při takovýchto hláškách pana prezidenta "ztratilo" skleniček se už asi nedozvíme. Jenom je mi záhadou, proč též například nevyzýval ke krádežím příborů a kávových lžiček...

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

O návštěvě páně prezidenta na Slovácku napsal iDnes.cz / Zprávy, ze 17.06. 2011, toto:

"Zavítal i do perly Slovácka, obce Vlčnov, která je proslulá mimo jiné místní specialitou, vlčnovskými vdolečky. 'Vdolky panu prezidentovi moc chutnaly, dva si také naládoval do kapsy', popisuje Zdeněk Koníček...našeho prezidenta."

Hlava našeho státu nejen, že krade plnicí pera a propisovací tužky, nýbrž nepohrdne ani krádeží vlčnovských vdolečků. Co se jinak ještě ve Vlčnově v blízkosti Václava Klause "ztratilo", o tom se již zpráva nezmiňuje.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Internetový časopis „Xman.cz“ (17.06. 2011) zveřejnil následující interview:
Reportér: „Jak to bylo s tím pérem v Chile?“
Václav Klaus: „To bylo velké, ale opravdu velké nedorozumění. Fakt jsem ho nechtěl ukrást. Je to úplně absurdní. Skutečně mě to uráží. To pero jsem si nechtěl nechat. Byl to omyl. Ve skutečnosti jsem si chtěl odnést ten popelníček, co byl na stole.“
Prezident se tímto omlouvá národu. Jde o zásadní omyl. Ve skutečnosti se chystal odcizit naprosto něco jiného.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Teď nejde o nějakou ordinérní kleptománii. Nyní jde o zlodějny v řádu stovek miliard korun. Poslechněte si, co o tom říká náš pan prezident:
„Já odmítám zásadní debatu o tom, co se všechno poztrácelo. Diskutujme hlavně o tom, co se získalo...“
Hlava našeho státu to má v hlavě popletené. Nechápe empirickou kauzalitu. Když se někomu něco odcizí (poztrácet), tak jiný se tím ilegálně obohatí (získat). Klaus to sice neví, ale jde o jednu a tutéž kriminální dialektiku.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Zde jsou ony “poztrácené“ miliardy o kterých se hlava státu zcela konkrétně zmiňuje. Václav Klaus doslova:
„Stovky miliard eur, dolarů i korun už byly vyhozeny - nikoli do větru, ale do zcela konkrétních kapes.“
Je až neuvěřitelné jak pan prezident přesně ví, že se jednalo o “konkrétní kapsy“. Nějak nám ovšem opoměl říci, které to jsou. Podle “Parlamentních listů“ (29.10.2012) se v době Klausovy vlády v letech 1992 - 1998 poztrácelo v bankovkách kolem 500 miliard korun.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- 
Výroky připisované Václavu Klausovy (Necyklopedie): “Pozor, Sahara se zmenšuje!“ a dále “Žádné ledovce netají, pod to se klidně podepíši tím ukradeným perem.“
Jde o narážky na Klausovu knihu “Modrá nikoli zelená planeta“ (Praha 2007), kde se autor dopouští řady omylů, chyb a dezinterpretací. Jde tím o dílo slabomyslného génia.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Některé objevy pana prezidenta jsou opravdu mimořádné:
„Je pravdou, že silnice mezi Opavou a Ostravou mi připadá stejná jako před 20 lety, kdy jsem tam byl.“

Ano, po dvaceti letech se silnice opravdu často úplně mění. Zarůstají křovisky, plevelem a někdy v těchto místech dokonce vzniknou i bažiny. Je tedy neuvěřitelnou náhodou, že Václav Klaus po dvaceti letech silnici mezi Opavou a Ostravou našel.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Nyní se jedná o prezidentův geniální postřeh z jeho cest:
„Rozumní lidé ve světě jsou, ale řekl bych mimo Evropu.“
Podle něho (ovšem mimo něho) jsme všichni v Evropě naprostí blbci. Kde však ti rozumní lidé jsou? Na Aljašce? V jižním Tibetu? Nebo snad na Andamanských ostrovech? To nám první muž našeho státu zatím neprozradil.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Působnost Václava Klause na prknech české postkomunistické politické scény není katastrofou. Je pouze jakýmsi druhem podnikové nehody. Jeho interpelace coby odkaz, ovlivněné v první řadě osobním narcismem a regionální omezeností, jsou pro český národ samozřejmě  nepoužitelné. Přesto žádný člověk na tomto světě není ůplně zbytečný. I ten největší budižkničemu může sloužit alespoň jako špatný příklad.