Imaginární brak

Existuje jakýsi druh poezie pro idioty na úrovni pomocné školy. V době stalinizmu (1954), jsem byl, coby žák II. třídy základní školy, ubytován v "Miličově domu" (celotýdenní družina) v Praze na Žižkově. Život tam nebyl lehký...  

Většina osazenstva byli děti bývalých podnikatelů, šlechticů, buržoasie a jiných nevhodných elementů i z řad kriminálníků. Nejlepším kamarádem mého bratra Jirky, byl jakýsi Mrďka. Jeho dědeček byl vyhlášeným kasařem.

Naše rodiče museli tvrdě pracovat a tak si nás vyzvedávali až v sobotu odpoledne a opět v neděli večer nás odváděli do "Miličáku".

Vídali jsme je tedy velice zřídka.a tak jsme byli prakticky celý týden v "péči" komunistických vychovatelek. Ty nás převážně učili ruské bolševické písně a říkanky - a tak dodnes umím "Komandír geroj, geroj Čapájev", "Děduška maróz, jolku nám priňos" a "Kaťušu". Do kina nás vodili zásadně na sovětské válečné filmy a to i několikrát za sebou. Tak např. "Na daleké hlídce" jsem viděl dvakrát. "Baškyrský hrdina", dokonce třikrát. Primát držel film "Pád Berlína", který jsem dokonce absolvoval čtyřikrát během jednoho měsíce. Bylo mi v roce 1954 sedm let.

Vychovatelky nás poté zkoušely z obsahu sovětského filmu. Kdo nedával uspokojivé odpovědi, musel do kina znova. Můj kamarád Pavel Kohn (jeho otec byl před válkou rozhlasovým reportérem), byl navíc Žid a neměl to lehké, neboť vychovatelky byly antisemitsky zaměřené. Nutily ho jíst vepřové maso, ačkoli po tom pokaždé zvracel. Z komunistických filmů si nepamatoval zhola nic, abych mu ulehčil osud, celý děj jsem mu vždycky několikrát převyprávěl...

Proti této metodice převýchovy jsme se bránili různými říkankami. Jedna z nich byla jakýmisi verši pro idioty. Nazval bych jí dnes "Imaginární brak":

Imaginární brak

Náš pes má na stromě hnízdo, u Brna zařehtal vůl.

Lokomotiva padla před lampářem na kolena, vrabec má ve sklepě stůl.

Nad Prahou vznesla se kráva, na buku zakukal slon,

kráva je překrásné ptáče,

slepice snesla citron.

Jednalo se o druh zoufalého boje proti absurditě "rudé výchovy" podle hesla: "Tonoucí se i stébla chytá".

.