Byla Hana Benešová v dětství pohlavně zneužívaná?

 Po odvysílání televizního pořadu Primy „Show Jana Krause“, dne 27.01. 2012, kde jsem byl účinkujícím hostem, dostávám záplavy dotazů. Zmínil jsem se totiž o milenci Hany Benešové, o mém prastrýci, šéfovi civilního letectví ČSR 1929-38, Ing. Janu Bervidovi. Diváci a čtenáři se ptají: Jak to bylo ve skutečnosti s pohlavním životem manželky Edvarda Beneše? Byla opravdu nymfomankou nebo jde o pomluvu? Dokonce mi nabídla jedna filmová agentura napsat scénář na zfilmování dané problematiky pod titulem: „Milostná tajemství první dámy republiky paní Hany Benešové“. Tímto považuji za nutné se k věci detailně vyjádřit.

Tato fotografie byla čs. zpravodajskou službou někdy vydávána za snoubenku E. Beneše (Praha 1908). Jde však o jinou Annu Vlčkovou, z Doubravice nad Svitavou.

   Co víme o „první dámě republiky“ Haně Benešové? Z dostupných oficiálních pramenů, takřka nic. Její pozůstalost spravuje město Tábor. Archivní dokumentační sbírka je velmi chatrná. Měl jsem možnost se o tom osobně přesvědčit. Z alb chybí celá řada fotografií. Kauza je na první pohled jasná: Někdo se postaral o to, aby většina kompromitujících materiálů zmizela.

   Žádná ucelená monografie o této záhadné ženě neexistuje. Důkazy o jejím pohlavním životě byly zničeny již v době I. republiky. Postaral se o to plk. František Moravec, přednosta pátrací skupiny B19 v oddělení hlavního štábu zpravodajské služby ČSR a rovněž její pozdější milenec v době exilového pobytu v Anglii.

    Od této chvíle rozšiřovala Moravcova skupina zprávy o „naprosté věrnosti presidentovi manželky“. Tato oficiální legenda se uchytila a zakořenila. Jak to však ve skutečnosti bylo, se již asi nikdy přesně nedozvíme. Můžeme se tedy spoléhat pouze na výpovědi svědků. Jejich argumenty však pocházejí z „druhé“ nebo až z „třetí“ ruky a mohou být zkreslené. Tomuto nebezpečí se nelze vyhnout. Dalším pramenem jsou archivní záznamy, ale ty jsou rovněž často manipulované, aby vždy vyhovovaly současnému trendu vládnoucí třídy. Nejprve je nutné vyvracet „oficiální“ legendy:

   Hana Benešová (1885 – 1974), nepocházela z žádné „dobře situované střední třídy“. To, co je vydáváno za její „matku“ (bohatá dáma, sestra jejího otce), byla ve skutečnosti její adoptivní matka.

   Ona sama se narodila jako Anna Vlčková v nádražním domku v rodině nádražního zaměstnance (alkoholik) a švadleny (hysterka). Její původ je tedy proletářský a tím sociálně velice skromný. Vlčkové žili v bídě a často se stěhovali. Otec byl notorický alkoholik, a jak to vypadá, školačku Annu pravděpodobně sexuálně zneužíval, což ostatně bylo v tehdejších chudičkých rodinách běžné. Tedy nic zvláštního.

   Nezdá se ani, že by tím budoucí „první dáma republiky“ nějak trpěla. Můj otec byl v častém styku s jejím milencem mým prastrýcem Ing. Janem Bervidou. Ten mu jednoho dne sdělil to, s čím se mu Hana Benešová svěřila: „…hrál si s ní v opilosti. Hanka mi vyprávěla: ‚Potom mě sundal šatičky, abych byla nahá. Smála jsem se, protože to strašně lechtalo. Měla jsem jeho hrátky ráda a těšila jsem se, až přijde zase v náladě domů. Když byl opilý, byl legrační a strašně milý.“  Pakliže je story pravdivá – a není třeba o tom pochybovat – nazval bych idylku poněkud ordinérně: „Šťastné dětství první dámy republiky s opilým nádražákem.“

    Co na to alkoholikova žena? Zdá se, že „hrátky“ sice trpěla, ale přesto na svou dcerku žárlila. Prý jí tím neustále i zbytečně peskovala a šikanovala.

   První opravdový sexuální poměr prožívá školačka Anna až ve 12 letech s manželem své učitelky, historikem, universitním profesorem Václavem Novotným. Tento styk však pro ní měl celoživotní nedozírné následky. V roce 1889 se s panem profesorem dostává do jiného stavu. Je jí teprve 14 let. Má strach a svěřuje se své tetě, nevlastní sestře svého otce, Evě Šulcové. Ta zařídí potrat. Zákrok je proveden neodborně. Anna onemocní vysokými horečkami a stane se neplodnou.

    O těhotenství se dozví matka. Nyní má možnost se pomstít za poměr dcery s manželem: přes protesty otce, vyhazuje nemocnou dceru z domova. Anna zůstává u tety, která si jí adoptuje. Teta Anny je později často vydávána za její „matku“, aby zpravodajské služby I. republiky zahladily stopy vedoucí k sexuálnímu skandálu 14. leté dívenky.

   Jak se dostala adoptivní matka k bohatství? Celkem snadno: zdědila po své zaměstnavatelce obrovské jmění. Pracovala tam coby hospodyně a věrný objekt své „chlebodárkyně“, která byla údajně ženou se silnými lesbickými sklony (mimo ústního podání se mi nepodařilo najít žádný další konkrétní pramen). Každopádně údajná „lesba“ (ačkoli provdaná) přesto odkazuje veškerý svůj majetek Evě Šulcové.

     Dědička investuje značnou část dědictví do vzdělání své adoptivní dcery. Anna prokazuje totiž ve škole vynikající výsledky a tím má možnost za peníze „utajované tetičky“ (čs. zpravodajské oddělení B19) a údajné „matky“ v jedné osobě (rovněž B19, plk. Moravec), začít studovat v Praze a později i v Paříži.

    Bydlí v ulici U Riegerových sadů č. 14., v prostorném a luxusním bytě. Tam za ní dojíždí každých 14 dní její otec (dráhu má zdarma) a přespává s ní. Pozor! Nikoli pouze „u ní“, nýbrž s ní - a platí jí za to. V té době je Anně 16 roků… Když je jednou přistihne majitel domu, dvorní rada a policejní ředitel Václav Olič, při vášnivém poměru, žádá svojí daň: Buď mu bude nájemnice rovněž k dispozici, anebo je oba zažaluje kvůli krvesmilstvu.

    A tak má mladičká, nadaná studentka dva zkušené milence v letech: svého vlastního otce a pražského policejního ředitele Oliče. Ten místo, aby služebně proti incestu zakročil, což by byla jeho služební povinnost, si naopak začal vynucovat svůj podíl na souložích.

   Pozoruhodné je, že ačkoli se výzvědná služba ČSR v letech 1919 -1938 pokoušela, aby se  sexuální minulost první dámy republiky na veřejnost, pokud možno vůbec nedostala (o masmédiích ani nemluvě), Hana Benešová a její adoptivní „matka“ se s danou problematikou ani příliš netajili. Eva Šulcová si dokonce vedla deník pro případ otěhotnění své nemanželské „dcery“ Anny a s tím spojené vymáhání alimentů.

    Po smrti Evy Šulcové se deník dostal do ruky mého dědečka, policejního komisaře Adolfa Bervidy (bratr milence Hany Benešové, šéfa čs. civilního letectví, Ing. Jana Bervidy). Ten jej po příchodu okupačních jednotek nacistického Německa v březnu 1939, na příkaz svého bratra, zničil.

(Příští reportáž: „Byl Edvard Beneš v Paříži pasákem a Hana prostitutkou?“)