Jak řešit snižování platů ve školství

Školy dostanou letos méně peněz než loni a platy učitelů poklesnou. S tím se musíme smířit - šetřit se prostě musí. Nyní jde o to řešit situaci tak, aby přinesla co nejmenší škody na vzdělávání žáků i na motivaci učitelů.

Snížení dotace pro regionální školství o 1,9 mld. Kč pro rok 2012 vyhlášené vládou v březnu se promítne do snížení platů pedagogických pracovníků v průměru o 560 Kč měsíčně.[1] Protože do prvních čtyř měsíců roku již nemohli ředitelé škol stihnout tuto úpravu promítnout, musí být pro zbytek roku snížení větší – 840 Kč. Gymnázia jsou na tom ještě o něco hůře, protože jim se zvýšil koeficient udávající počet žáků připadajících na jednoho učitele o 5 % (na 11,32). Tím jsme na 882 Kč.

Ředitelé škol mají tři možnosti, jak se se situací vypořádat. (1) Mají-li dost prostředků na tzv. nenárokové složky platu (osobní příplatek a odměny), mohou škrtat tam. Znamená to ale srovnání platů všech učitelů na stejnou (základní) úroveň a ztrátu motivační složky platu. Ať se učitel snaží či ať práci odbývá – dostane stejně. (2) Nová právní úprava[2] z prosince minulého roku umožňuje řediteli nerespektovat dosavadní platové stupně (podle odpracovaných let) a zařadit učitele do nižšího tarifního pásma. To je sice v rozporu s deklaracemi, že tato úprava se nestane nástrojem pro hromadné snížení platů, ale alespoň umožní zachovat (motivační) diferenciaci platů. (3) Ředitelé gymnázií mohou snížit počet učitelů, k čemuž je koneckonců zvýšení výše uvedeného koeficientu vybízí. Prakticky to však lze učinit až se začátkem nového školního roku a to jen za cenu snížení kvality vzdělávání. Ušetřit učitele totiž lze jedině tím, že se odučí méně hodin, což v praxi znamená, že se omezí dělení tříd na skupiny či se zvýší počet žáků ve výukových skupinách (jazyky, volitelné předměty).

Jistou kompenzací pak mohou učitelům středních škol být peníze z programu EU peníze středním školám. Ty sice učitelé mohou na svých výplatních páskách (asi od poloviny roku 2012) zaznamenat, ale za práci navíc (hlavně tvorbu učebních materiálů).

Své nástroje k řešení propadu platu učitelů mají i orgány státu: vláda, MŠMT a kraje. Mohou, budou-li chtít, snížit dopad na učitele i pomoci k udržení motivačních složek platu.

Vláda svým (výše zmíněným) nařízením zvýšila tarify nekvalifikovaným učitelům. Nerozumím, proč to udělala, ale kdyby to zase zrušila, ušetřila by. Navíc by to motivovalo nekvalifikované k doplnění kvalifikace a ty již kvalifikovaní by si řekli – ano, studovat se nám vyplatilo. No a ušetřené peníze by mohly zůstat v nenárokových (motivačních) složkách platu.

Ministerstvo školství má dvě možnosti, jak se se škrty vyrovnat a pomoci učitelům. (1) Celkový počet hodin, které stráví naši žáci ve školách je vysoký. Kdyby se snížil o hodinu týdně, pedagogická škoda by nevznikla a uspořila by se cca 3 % nákladů. (2) Bez velké újmy lze zrušit některé programy a kampaně financované z rozpočtu MŠMT. Prioritou by mělo být zachování kvality výuky. Uspořit tak cca 100 mil. Kč je reálné.

Kraje mají sice na náklady na platy jen nepřímý vliv, nicméně i ony by mohly řešení napomoci. (1) Hlavně tím, že by našly odvahu zrušit školy (obory, třídy), ve kterých studuje jen pár žáků a které jsou tedy velmi nákladné. (2) Pomohla by i vyšší podpora všeobecného středoškolského vzdělání, které je nejlevnější a kterým prochází jen asi čtvrtina středoškoláků. Opatření ze strany krajů však (na rozdíl od těch vládních či ministerských) nelze aplikovat okamžitě, ale (s ohledem na cykly plánování) v horizontu jednoho roku.

Závěr: Ano, šetřit se musí. Jsou ale i jiné cesty, než přímé snižování platů.

[1] Učitelské noviny 15/2012, s. 4

[2] nařízení vlády č. 448/2011 Sb.