- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Pás cudnosti vztah nezachrání
Přestože bylo otrokářství a nevolnictví před staletími zrušeno, někteří lidé stále svým chováním dokazují, že i na počátku jednadvacátého století nejsou jeho pozůstatky vymýceny a přetrvávají v našich myslích doposud.
Jsou mezi námi tací, kteří ať už se snubním prstýnkem nebo bez něj chtějí svého partnera vlastnit se vším všudy. Vlastnit jeho mysl i tělo.
Ve středověku zamykali neosvícení rytíři před křížovou výpravou své manželky do pásů cudnosti, což jim ovšem nebylo nic platné, protože se vždy našel šikovný zámečník. Abych nekřivdila jen krutým manželům, existovaly v menší míře i pásy cudnosti pro muže. Tolik se naši předkové obávali o to, aby intimní partie milovaného nebyly k dispozici někomu jinému, někomu, kdo na ně neměl glejt.
Lze vůbec vlastnit druhého?
Jistě mi budete oponovat, že samozřejmě ne!
Ale podívejte se kolem sebe.
Kolikrát slyšíte: „To by mi manžel nedovolil,“........ „Já ho tam nepustím,“ ... „Tohle si nesmíš dovolit, budeš dělat, co chci já...“ ... „Živím tě, tak drž hubu a krok!“ ...
Majetnictví, touha vlastnit druhého a mít jeho konání co nejvíc pod dohledem, trestat ho za to, že se protiví našim představám je pískem v soukolí mnoha partnerských vztahů.
Poslušnosti partnera lze dosáhnout mnoha způsoby a někteří tvrdí, že čím větší nátlak, drezůra, vydíráníčko, tím lépe.
Opravdu lépe?
Je vítězstvím, udržet si druhého takovými metodami? Že s námi zůstává, protože musí, ne proto že chce?
Partnera nelze vlastnit, lze si ho jen získat.
Pokud chceme mít společnou radost ze života.
Další články autora |
Devotyho, Pardubice - Zelené Předměstí
14 000 Kč/měsíc