... místo chlubení začíná frčet tajení

Byly doby, kdy jsem po nějakém příjemném cestovatelském zážitku měla potřebu (ne nadarmo se říká, že sdělená radost je dvojnásobná radost) se o popis onoho navštíveného, úžasného místa podělit.

Jak se tak dnes rozhlížím, je třeba sdělovat svou euforii opatrně, někdy i selektivně, aby se z takového ráje nestal cirkus zdupaný stádem turistů.
Je to dilema, závisející na správné míře zájmu. Je bezvadné, když někdo vytvoří kolem přírodního jevu pohostinnou atrakci, vše udržuje a o návštěvníky je postaráno. A je důležité, aby se o místu a podniku vědělo, aby byl kšeft a vůle jej provozovat přetrvaly ke spokojenosti všech. Když je ale zájemců příliš, lokalita i s osvěžovnou se změní v zavalený průchoďák, obsluha nestíhá zákazníky, ani uklízení bince po nich, zvlčí, nebo je pohlcena a odkoupena nějakým molochem, z ráje se postupem času stane zábavní park, často s pokleslými doprovodnými jevy masové turistiky.
A tak často už držím ústa a vyprávím a doporučuji krásná místa jen takovým lidem, které tam místní rádi uvítají a kteří se umí z přírody a všeho radovat jinak než po „Homolkovsku“. To se týká i sdílení na sociálních sítích. Vidím, že tajení lokalit není jen mou specialitou, zrovna tak jako soukromí. Má nesporné výhody.

Ráda jezdím na místa málo známá, nově vytvořená nebo znovuobjevená. Čím dřív, tím líp, protože často hrozí výše popsané. A když člověk už chce být někde, kde je to „profláklé, ale má touhu se tam podívat, protože tudy kráčely dějiny, filmaři a vůbec je to kultovní záležitost, je nejlépe vyrazit brzy ráno a být u vchodu mezi prvními. Stojí to za to, a ráno nebývá v oblíbeném cestovatelském létě takové horko.
Letos jsem trpěla úplným absťákem, že jsem si ještě nezaplavala v přírodním rybníku. Ale jak to uprostřed Prahy realizovat? Zachránil mě Šeberák a naprosto mě nadchnul. Když vyrazíte hned jak se relaxační zóna (jak teď říkají prvorepublikovému koupališti) otvírá, máte rybník pro sebe. Textiláci a naháči z protějšího břehu chodí později. Trochu nudistům závidím, ale vzhledem k tomu že místní vyhlášená divoká pláž nemá zázemí, sprchy, pěkné posezení pod pergolami nebo slunečníky na molu a příjemnou obsluhu restaurace, kvůli komfortní zóně ten textil na sobě strpím.

Tak rybník v Praze jsem sice prozradila, ale jsou tam na hosty dobře připraveni. A také doufám, že mí čtenáři nepatří k prudícím návštěvníkům. Ovšem takový osamocený rybník u polní cesty, s dobrým přístupem do vody, je nepřekonatelný. Ale o tom ani muk ;-)