Kdo se nestydí, nemůže být vydírán …

Před pár dny byl na iDNES článek o „revenge pornu“. Tento termín jsem doposud neznala a tak jsem se začetla dále, abych se dověděla, že se jedná o vydírání skrze zaslané intimní fotografie.

V článku je popsán příběh ženy, která zasílala příteli na jeho přání své choulostivé snímky, kterými ji později po rozchodu vydíral a vyhrožoval, že je zveřejní. Někteří čtenáři se pak pod článkem pozastavovali, ba pohoršovali nad tím, že je nějaký normální dospělý rozumný člověk schopen posílat své intimní fotografie dál, jiní kroutili hlavou nad tím, proč se ještě v dnešní době lidé za nahotu a sex stydí. Na jednu stranu padaly výrazy jako úchylárny, co si pomyslí jiní lidé, na druhou, že problém spočívá v tom, že je málo nudistů a mnoho prudérních sucharů, kteří zaspali dobu a neumí si ten život patřičně užít …
Řekla bych, že odpověď na otázku: Proč to lidé dělají? je prostý. Protože je to baví, líbí se jim to a dělá jim to dobře.
Zcela jiná situace ovšem nastává, když chce někdo intimní foto partnera/ky, zaslané pouze jemu a pro jeho potěšení, z různých důvodů zveřejnit. Tipla bych si, že pro ochranu před takovým jednáním máme GDPR, autorský zákon a trestní zákoník. (Jestli je mezi čtenáři tohoto blogu nějaký právně erudovaný odborník, ať mě opraví či doplní.)
Je pochopitelné, že leckdo se otřese strachy a studem z veřejného ponížení, když se do takové situace dostane. Proto je víc než praktické, když už máme nutkání nějaké foto posílat, abychom unesli možnost, že je spatří i někdo další, protože v případě špatného odhadu povahových vlastností adresáta platí:  Co internet jednou schvátí …
Nemám pocit, že by se v současné době museli lidé stydět za svou nahotu i sexualitu, obzvlášť v případech, kdy dokumentace unikne nepatřičným způsobem. Navíc postoj „nad věcí"  kolikrát odradí vydírajícího od jeho mrzkého činu, protože pochopí, že vás to nezasáhne.
I když nejen proto je lepší posílat snímky zajímavé, takové, které potěšily autora snímku při jejich tvorbě i osobu pro kterou byly určeny. A když se náhodou, nebo úmyslně, dostanou jinam, aby z toho nebyla těžká hlava. Obzvlášť v této době, kdy se řada milých a nejen přespolních, nemůže tak často osobně stýkat, je „podobenka“ vítanou vzpruhou lockdownu. 
Dobrému světlu zdar!