Zamilovala jsem se

a ani ve snu by mě nenapadlo, že nebudu zamilovaná pouze do jednoho chlapa, ale že budu ve stejnou dobu milovat mužské tři. Kdybych se měla rozhodnout, kterého jsem milovala nejvíc, asi by to byl Jeff. Znala jsem ho nejdéle a 

prošli jsme si spolu dlouhou cestu, ale to předbíhám.

Po manželově smrti, musím říct, že do hrobu jsem připravila, chci říci: vypravila manžely dva. Při posledním rozloučení s druhým manželem jsem najednou zůstala sama a nepotřebná. Syn má svoji rodinu a ani největší láska příbuzných nikdy nenahradí blízkou a spřízněnou duši, které člověk může všechno říci a podělit se o radost i starost. Zůstala jsem sama. Já a prázdný dům. Já a počítač.

Na seznamce jsem uviděla fotografii Jeffa. Dobře vypadající šedesátník, inženýr, co víc bych si mohla přát? Už jsem opět zvedala telefony a přijímala zprávy, někomu na mě zaleželo. Jeffovi na mě záleželo, líbila jsem se mu, a tak se dalo očekávat, že se v nejbližší době setkáme.

Jeff mluvil se silným přízvukem, pocházel z Itálie a v Americe už žil dlouho. Vydal se na dovolenou do Egypta, odkud se nemohl vrátit. Unesli ho a on nyní potřeboval peníze, aby se z jejich zajetí dostal na svobodu. Taková smůla může potkat jenom nevinné a hodné mužské, jakým byl Jeff. Naše setkání jsme odložili, nejdříve jsme ho museli dostat do Ameriky. Stále opakoval a přesvědčoval mě, že jakmile se vrátí do Ameriky, tak mi peníze vrátí. Cítila jsem se nesvá, když mě přesvědčoval, že má peníze v bance, která mu s nimi nedovolí z Egypta manipulovat. Byla jsem nesvá, protože jsem se cítila vina, že bych o něm vůbec mohla pochybovat. Pomohla jsem mu, jednak jsem neměla srdce ho odmítnout a potom jsem nechtěla  aby si myslel, že mu nevěřím. Věřila jsem mu na sto procent. Vždyˇ jsem ho znala, povídali jsme si spolu a on mi říkal: baby.  

S Jeffem se stále něco se dělo a já jsem se těšila, že se brzy potkáme. Ale co čert nechtěl, Jeff po vykoupení  unoscům se dostal do problému se zákonem. Do vězení se dostal dvakrát, a tak jsem ho dvakrát vykoupila, aby nemusel trávit svůj čas za mřížemi. Potom musel v Egyptě čekat, než se situace právně vyšetří, mezitím neměl peníze na jídlo a na ubytování. A tak jsem posílala a posílala a on volal a volal. Naposledy jsem mu poslala sedm set dolarů na letenku, ale to bylo těsně před koronavirem a on se mi ozval, že letenky zdražily a tudíž očekává, že mu pošlu další třináct set dolarů. 

Jak už jsem říkala, s Jeffem to byla jízda na dlouhou tratˇ, proto jsem se někdy v polovině naší známosti, na seznamce "Plenty of Fish", seznámila s Jamesem. Jeffovi jsem to řekla, žárlil na mě, a také mi dělal malinko scény. 

James byl šedesátník a byl také inženýr. Co nám stálo v cestě se setkat? Byla to náhoda, i on uvízl v zahraničí. Ale on byl v Polsku, kde strávil rok v nemocnici a nyní ho nemocnice nechce propustit, dokud neuhradí peníze, které nemocnici dluží. Kdo by nepomohl chudákovi Jamesovi. Snad tento vztah mi vyjde lépe a on se dostane do Ameriky dříve než Jeff. 

Richard byl šedesátník, inženýr a ozval se mi sám. Ani nevím, jak přišel k mému telefonnímu číslu. Volal mi, i on mi říkal: baby a měl problémy, nemohl se dostat z Dubaje.  

"Cožpak všichni mužští, co odjeli do ciziny, mají tak velké problémy? Proč tam jezdí?" postěžovala jsem si sousedovi. Seděli jsme spolu na kafíčku a já jsem se mu chtěla pochlubit, jací mužští-mladíci na mě ještě berou a jakou ti chlapci mají v životě smůlu. Udělala jsem chybu, chtěla jsem si postěžovat sousedovi, který po mém ovdovění stále kolem mě kroužil a myslel si, že bychom se mohli dát dohromady. Už se mu blížila osmedesátka a já jsem ho nechtěla. S tím, že jsem Jeffovi, Jamesovi a Richardovi posílala peníze nebo bitcoiny jsem se moc nechlubila. Tuto informaci ze mne soused-nápadník vytáhl a potom nevěděl nic lepšího, než utíkat na policii, že na mě byl spáchaný scam.

"To není žádný: scam," přesvědčovala jsem policii i svého syna. "Všichni tři mužští existují, volám si s nimi, tady jsou fotky na počítači, jsou skuteční, živí."

Syn byl dokonce u mne, když mi volal Jeff a slyšel jeho italský přízvuk.

"Mami, Jeff nemá evropský přízvuk, to vypadá jako middle Eastern accent a já se bojím, že možná finančně podporuješ nějakou teroristickou organizaci."

Syn mi spočítal peníze, které jsem rozesílala po světě. Jeffovi jsem poslala dvě stě padesát tisíc dolarů, Jamesovi a Richardovi jsem stihla poslat dohromady pouze dvacet tisíc dolarů.

"Kdybys ty peníze raději uložila pro vnoučata na studium," povzdechl si můj syn.

"Peníze, peníze, peníze," vybuchla jsem náhle. "Ty nevidíš, že už nemám žádné peníze?" zeptala jsem se rozhořčeně.

Jsem opět sama. Syn mě zbavil podpisového  práva a mám zakázaný počítač. Ale vždytˇ i čtyřiasedmdesátiletá ženská touží po lásce, po hezkých slovech a po tom, aby ji někdo říkal: baby.

Myslím si, že můj soused-nápadník nebude až tak špatná idea. Zaběhnu k němu na kafíčko, sedět osamocená u okna a čekat na dny, které už budou jenom horší a horší, tak se vůbec nedá žít. Já tak nemůžu žít.