Uplně normální den v socialistickém Ceskoslovensku

Tak, to jsi holka zvládla, pomyslela si žena, když se se dvěma taškama nacpala do tramvaje. Drc - padala dopředu a zase: hrc - o někoho se opřela. Spadnout nemohla, tramvaj byla tak narvaná, že nebylo kam upadnout

O někoho se opřela, ale neomluvila se. Nikdo se neomlouval, v tramvajích na sebe lidé vrčeli.

     Byla spokojená, že čas, který prostála ve frontě nevyšel v niveč. Sehnala bůček, který byl nedostatkovým zbožím. V sobotu může uvařit segedínský guláš. A co udělá v neděli... Uvědomila si, že zapomněla koupit olej. Bude muset ještě jednou do samoobsluhy ve svém bydlišti, takže ji čeká nekonečná fronta na košíky a potom u kasy. Samoobsluha, kterou v sídlišti nedávno postavili, je už od samého začátku malá a nevyhovující...

V myšlenkách probrala svůj obsah v taškách a uvědomila si, jak ji bolí ruka. Někdy i více než půl hodiny nepohodlného cestování. Na pravém rameni měla přehozenou kabelku a pravou ruku měla zavěšenou vysoko na tyči. Křečovitě se držela, aby neupadla. V levé ruce svírala ucha od dvou tašek a přála si už být doma, Hlas,který se hned vedle ní ozval, ji překvapil:

"Kontrola jízdenek. Vaši jízdenku, prosím," 

Tak, to ji ještě chybělo. Manévry s taškama, protože nebylo kam je položit. Nevěděla co dělat dříve. Udržet balanc a nebo hledat v kabelce legitimaci? Pravou rukou se pustila tyče a hledala v kabelce. Tramvaj se každou chvíli zakolíbala a ona padala... O někoho se opřela, ale její okolí nic nenamítalo. Revizor je prostě revizor. Připadalo ji, že všichni se zájmem sledovali její padání dopředu, zachycena, dozadu, zachycena, do stran, zachycena.  Nedalo se spadnout ani propadnout na zem. 

Po chvíli zazářila vítězným usměvem.  Legitimaci našla a podala ji revizorce.

"Dneska je čtvrtého, mladá paní. Jezdíte na starou jízdenku," oznámila ji revizorka studeně a žena zčervenala studem.

"Vždytˇ jsem si ji kupovala," brblala do kabelky, když hledala 51.00 korun československých, které musela ihned na místě zaplatit. Bylo jí do řvaní, protože legitimaci si kupovala s předstihem a zapomněla si ji vyměnit. Platná legitimace na tramvaj ležela doma na stole.

---------------------------------------------------------

O padesátjedna korun československých lehčí a se dvěma těžkýma taškama se doplazila domů.

"Ahoj, mami," přivítal ji syn, jen co vlezla do předsíně.

Překračovala autíčka a stavebnice, ze kterých byly postaveny domy a garáže. S taškama zamířila do kuchyně, hodila je na zem a posadila se na židli. Nohy si natáhla na lavici. Konečně doma. Konečně klid...

"Dneska jsem dostal pětku," ozvalo se z předsíně a vypadalo to, jako kdyby se syn se svoji známkou chlubil. 

Vyletěla jako píchnutá žihadlem.

"Ne, to snad ne," zahořekovala.

"Nenaučil jsem se básničku," oznamoval v klidu.

"Sklidˇ hračky a ke knížce" zavelela nekompromisně.

"Už ji umím. Než jsi přišla, tak jsem si ji přečetl," obrátil k ní upřímné oči a čekal, jestli se máma zklidnila. 

Odrecitoval básničku, aby věděla, že opravdu nelže a básničku umí.

Tak, tohle jsi, holka, nezvládla, pomyslela si zničeně a šla vyndavat nákup z tašek. 

-----------------------------------------------------------------

"Kdy přijde táta?" zajímal se syn při večeři.

"Je ještě v práci," lhala, přestože věděla, že manžel odešel po práci do mototechny. Ale tedˇ, k večeři, už měl být dávno doma. Mototechna se asi nekonala a do hospody zapadnul dříve, než navštívil mototechnu.

Po večeři umyla nádobí, uložila  syna ke spánku a posadila se v obýváku. Bylo tolik věcí na práci. Třeba žehlení...., ale nemohla. Nejhorší je čekání. Vzala si pletení: hladce, obrace, hladce, obrace... nemyslet. Nečekat kdy přijde: v půlnoci nebo až k ránu?

V půlnoci se jí zavíraly oči. Věděla, že stejně spát nebude, přestože je tolik unavená. Hladce, obrace a nevzpomínat.

Včera chtěla jíd do kina ale její touha po kultuře jí byla rozmluvena:

Za prvé: není čas. Za druhé: nemají peníze, ví, že staví barák. Za třetí: je unavený, to není jako ona, která celý den sedí v kanceláři a nic nedělá. Musí to pochopit. Když to všechno pochopila, tak usnul.

A dneska...? Za prvé: není mu líto peněz, které šetří na barák, protože: za druhé: se jistě dobře baví. Za třetí: určitě se mu spát nechce, vyspí se zítra, až ji vyjmenuje všechny důvody, proč opět nikam spolu nemůžou jít.

Slza: jedna, druhá... hladce a obrace, hladce a obrace....

Je tolik práce, co musí udělat, a tak šla žehlit.... , stejně spát nemůže.