Dermatolog

Také neradi chodíte k doktorům? A ještě k tomu, když víte, že se musíte vysvléknout donaha a doktor bude zkoumat kůži na vašem těle centimetr po centimetru, jestli se opět někde neuhnízdil zákeřný melanom.

Není radno si s ním zahrávat. Před patnácti lety jsem utok melanomu přežila, ale moje švagrová Betty na tuto bestii před třemi roky zemřela.

Dříve jsem absolvovala pravidelné prohlídky, ale začala jsem je flákat, až Bettyina smrt mne opět nakopla, jenže z umyslu vyrazit k dermatologovi a opravdu se objednat, uběhlo hodně měsíců. 

Nejvíc mi vadí, že se u dermatologa musím uplně svléknout. Ještě před pěti lety jsem takovou blbost neřešila. Klidně jsem odhodila svršky, protože jsem nikde neměla žádné špečíčky, břicho jako obrácený lavor...

Ale nyní s přibývajícím věkem, kdy se tak trochu měním na "lachtanku", jsem zjistila, že s kily navíc jsem nikdy nežila a neumím je přijmout.

Tak, co na sebe? Koupila jsem si růžovou cami podprsenku a doma jsem našla růžové kalhotky. Barevně prádlo ladilo a z dřívějšího vyšetření jsem si pamatovala,  že kalhotky jsem si vždycky mohla nechat, ale s podprsenkou jsem si nebyla jista. Fajn, budu růžová lachtanka.

Na prohlídku jsem se včera vypravovala na poslední chvíli. Skočíla jsem pod sprchu, natáhla na sebe tu růžovou nádheru, neměla bych se malovat, ale abych nevypadala jako vyblitý zelí, trochu make-upu a řasenku. Protáhla jsem si pěkně řasy a byla jsem stále v poklusu a za mnou našich mladých pes, kterého už skoro tři týdny hlídáme. Všude za mnou běhal a já jsem o něj zakopávala. Psík má rád výlety a bál se, abych ho doma nezapomněla. 

Trochu drahého parfému, béžové kalhoty a cihlově červené triko a byla jsem hotova, to jsem si myslela, že jsem hotova, vysprchovaná a čistá...

Nebyla jsem čistá, jak jsem zjistila, když mne sestřička uvedla do malé místnosti s oknem a dala mi na převléknutí papírového "andělíčka", kterého jsem si měla obléknout s otevřenou částí na zádech... Kalhotky a podprsenku si můžu nechat, doktor prádlo nadzvedne.

Vysvlékla jsem kalhoty, triko a nyní přišlo zděšení. Na mých růžových kalhotkách byly dvě černé skrvny a jedna z nich byla skoro velikosti mexického dolaru, naskočila mi známá slova z muzikálu Limonádový Joe a málem mne rozesmála. Smích zoufalství, protože moje situace byla vážná.

Nechápala jsem, jak se mi černá řasenka dostala na moje cukrově růžové kalhotky, ale to bylo nepodstatné. Rozhodující bylo, jak černé skrvny odstranit rychleji, než doktor dorazí do ordinace. Většinou tyto čekací ordinace mají umyvadla, ale dermatolog ordinaci s umyvadlem neměl, jako naschvál žádné umyvadlo. Naštěstí na place byly mokré kapesníčky napuštěné dezinfekcí. Vytáhla jsem kapesníčky a urputně drhla skrvny, které byly  velikosti mexického dolaru. Raději bych na kalhotkách viděla bílé skrvny nebo dokonce prožrané díry, než špínu z černé řasenky. Podařilo se. Černé skvrny jsem z kalhotek vyčistila, a když doktor vešel do dveří, už jsem nevoněla po drahém parfému, ale po levné dezinfekci. Byla jsem vydezinfikovaná a čistá. Konečně.

Byla jsem jako vydezinfikovaný růžový lachtan. Co víc si ještě přát.? Jo, aby vzorek, který byl odeslán do laboratoře, byl negativní.